Nemůžeme ubírat náročnost do nekonečna

Ministr Plaga dal sdělovacím prostředkům rozhovor o tom, že přijímací testy na střední školy jsou špatné a podporují sociální nerovnost. Důvodem má být, že díky speciální přípravě jsou na tom děti z bohatých rodin lépe.

Představme si, ať víme, o čem je řeč, jak vypadají přijímací zkoušky třeba z matematiky. CERMAT letos zadal mimo jiné tyto dvě namátkou vybrané úlohy:

Slovní úlohu: Roční čtenářský poplatek již zaplatilo 40 % všech čtenářů knihovny, a poplatek tak musí zaplatit ještě zbývajících 264 čtenářů. Kolik čtenářů má knihovna?

A tuto rovnici: 3,2 – 0,5x – 1 = 0,6 – 1,3x

Správné řešení těchto příkladů znamenalo 4 body z celkově padesáti možných.

Samozřejmě v testech jsou i některé těžší příklady, to je jasné. Ale tyhle by se daly považovat za takovou běžnou obtížnost celého testu. Ono je jich tam totiž i pár jednodušších.

Nechci se tvářit, že jsem matematikářka desetiletí, ale nevidím v tom nic, co by adept středoškolského vzdělání neměl vyřešit bez speciální přípravy. Toto přece děti musí naučit normální školní docházka. Sociální nerovnosti ve školství vznikají jinak a jinde, než jednotnou přijímací zkouškou – třeba ve struktuře vzdělávací soustavy, ve velmi brzkém rozčleňování dětí, v často vynucené specializaci, v tom, že stát není schopen garantovat kvalitu školství napříč regiony…

Ale držme se dál testů a přijímání na střední školy. Názor ministra Plagy podaly Lidové noviny takto: „Současné testování neodpovídá tomu, co a jak se učí děti v moderních školách. Podoba zkoušek podle něj nutí rodiče ke vzdělávání potomků v placených kurzech.“

Tak se ještě podívejme, co v těch přijímacích testech najdeme. Jsou zde nějaké zlomky, několik dalších příkladů na rovnice s jednou neznámou, převody jednotek, procenta, trojčlenky a trocha aplikované geometrie. Co z toho „neodpovídá tomu, co a jak se učí děti“? Měla by tedy naše cesta být, že budeme pro studium na střední škole chtít více vědomostí? Popravdě, pan ministr a jeho slova spíše vytvářejí pocit, že by to mělo být méně.

Nemám skutečně pocit, že cesta nekonečného ubírání náročnosti povede ke zlepšení výsledků školství.

A také si tak úplně neumím představit, co bychom měli ubrat. Plochu válce a kruhu? Úhly v trojúhelníku? Procenta? Trojčlenku? Budeme se tvářit, že děti nepotřebují rovnici s jednou neznámou?

Je strašně jednoduché vyhlásit, že přijímací testy jsou špatně a že by se měly udělat jinak. Ale možná by v tom případě bylo fajn dodat víc, než trochu prázdná prohlášení jako: „Měli bychom se bavit o tom, jak upravit testování, aby bylo smysluplnější, aby to nebylo technické testování, rozřazování, aby sekundárně to nenutilo rodiče k paralelnímu vzdělávání.“ K čemuž podle Lidových novin ministr dodává, že „škola by měla naučit člověka různé dovednosti a schopnosti, nikoli se zabývat přípravou na sadu testů, které jsou podmínkou pro přijetí na maturitní obor“.

Já skutečně nevím, jaké jiné dovednosti a schopnosti by základní škola v matematice měla děti naučit, než zrovna procenta a trojčlenku. A jak bychom tu vědomost měli zjistit nějak efektivně a racionálně rychle bez testu?

Tak snad nám pan ministr co nejdříve vysvětlí, co budeme škrtat a jak povedeme debatu „nad obsahem a lepším zacílení těch zkoušek“.