Velký maturitní experiment ministra Plagy

Od 19. dubna školy zahájily  v celém našem středním školství praktické části maturitních zkoušek. Připomenu, že se to děje poté, co studenti nechodili do školy v podstatě celý tento školní rok.

A že se to děje ve chvíli, kdy bude praktická výuka obnovena snad (!) 26. dubna - ale to v tuto chvíli nikdo pořádně neví. Což přiznal koncem minulého týdne v poslanecké sněmovně ministr zdravotnictví Petr Arenberger. 

Je to prostě absurdní. Naše děti mají prokázat dovednosti a znalosti, které nemohly získat. Na didaktické testy se snad ještě dá online naučit - i když popravdě jen v případě, že máte skvělé učitele a příslušné technické zázemí. Ale na praxi?

V mé poště mám hory zpráv a mailů od středoškoláků, kteří už dnes nebo během příštích dnů mají prokázat například schopnost řídit stroje, u kterých rok nestáli a z nichž mnohé znají jen z "návodů k použití".

Jen na okraj. Maturitní plán byl vyhlášen částečně během února, částečně během března. Jenže od té doby už marně uplynuly tři termíny návratu do škol, které byly "podmínkou" oněch plánů. Nic nebylo splněno. Ale plán zůstal stejný!

Nevím - možná jsem jediná (spolu s maturanty a žáky závěrečných ročníků odborných učilišť), komu to připadá naprosto absurdní.

Ministerstvo tuto situaci zná - přinejmenším rámcově. Detailně určitě ne. Minulý týden jsem  požádala hejtmanky a hejtmany, aby mi zjistili, jak to vlastně má celé skutečně proběhnout. Kolik škol třeba začátek maturit posunulo za ministerský termín startu tak, aby se alespoň nějaké praxe před zkouškou uskutečnily. A kolik upravilo jejich obsah, aby děti nebyly zkoušené z věcí, které prostě nemohou umět. 

Výsledek je drsný. K posunutí termínu sáhla možná jen polovina škol, u úpravy obsahu platí, že pokud nastala, tak obvykle jenom poměrně malá. Vedení škol spoléhalo (právem – vždyť taková byla opakovaná ujištění), že se ještě praxe obnoví. Což se nestalo. 

Musím tedy samozřejmě přemýšlet o tom, co vede ministra Plagu a jeho tým k zarputilému odmítání tuto situaci řešit.

Když ministr nevydal k řadě věcí kolem maturit jednoznačné stanovisko, ale pouze "doporučení", nechal odpovědnost na ředitelích. A to včetně případného mimořádného počtu neúspěšných maturantů a žáků. Slyšela jsem v terénu drsně toto: Ministr předpokládá, že ředitelky a ředitelé škol nebudou chtít, aby letošní čísla neúspěšných dopadla jinak, než v předchozích letech. Takže očekává, že maturity a zkoušky se "budou udělovat" sice opticky "normálně", ale že se prostě budou ve velkém "mhouřit či rovnou zavírat oči". Což se dá těžko dopředu studentům sdělit.

Načež pak bude moci ministr vystoupit a říct, jak skvěle jeho úřad a celé školství pod jeho vedením zvládlo situaci, a tak dále.

Řada ředitelů mě ale upozorňuje, že dost častý může být i jiný přístup. Školy budou nároky držet (jako v nekoronavirovém roce 2019). Studenti budou neúspěšní a u maturit "pohoří". Konec konců – už mám řadu zpráv o případech, kdy studenti neuspěli a byli školou odkázání „na září“.

Pak je asi reakce ministra dopředu jasná: Odpovědnost byla na ředitelích, já jim možnost úprav dal! O tom, že ředitelé nemohli ovlivnit návrat studentů do praxe, pomlčí.

Možná by bylo nejjednodušší se s tím prostě smířit a nechat věci být. Nemyslím ale, že je to dobře.

Maturita nebo doklad o složené závěrečné zkoušce je jedna věc, skutečné vědomosti, znalosti a dovednosti jsou věc druhá.

Hlavně totiž jde o ty vědomosti a dovednosti. Řekněme si popravdě: Skutečně je v této zemi někdo, kdo si myslí, že po roce "výluky" (a to nepočítám fakt, že o řadu měsíců přišlo školství už v roce 2019/2020) máme studenty stejně připravené, jako za normálního stavu? Možná někde, spíše výjimečně. Jenže skvělé výkony mnohých ředitelů, učitelů a učitelek v distanční výuce nemohou být alibi pro ministerstvo školství jako celkového garanta vzdělávání v zemi. 

Co potřebujeme, to je rozsáhlý, dobře financovaný a promyšlený národní plán, který v době od zhruba letošního června až do například konce příštích prázdnin umožní dětem a studentům všech ročníků základních, středních i vysokých škol (tedy nejen letošním maturantům!) doplnit si vzdělání, "dohnat" ten ztracený rok a alespoň minimalizovat škody.

Což znamená obrovské množství práce, příprav a také peněz. Odhadnula jsem nutné náklady na 7,5 miliardy korun, které je potřeba různými způsoby dostat nově do našeho školství a skrze něj k našim dětem. To je velmi zhruba necelých 5500 korun na dítě či studenta na financování kempů, dlouhodobých doučování, mimořádné dodatečné praktické výuky, zvláštního individualizovaného režimu opakování ročníků (části ročníků), skutečný systém skupinového vyučování a doučování a tak dále. Navíc podoby těch akcí a jednotlivých projektů by měly být velmi odlišné a specifické - něco jiného k dohánění zpoždění potřebují studenti taneční konzervatoře, něco naprosto jiného studenti matematického gymnázia nebo druhák na učilišti a samozřejmě i letošní páťák na základní škole nebo studenti bakalářského programu na škole vysoké.

Co je jisté, to je fakt, že pomoc potřebují. Tedy podle mne je to jisté. Když ale "proplujeme" letošními maturitami jakoby "zdánlivě v naprosté pohodě", protože učitelé, ředitelé a studenti to "nadlidsky dají a vybojují", bude to argument především pro ty, kteří peníze navíc do školství dát nechtějí, kteří nechtějí žádný národní plán pro děti. Jistě jich není málo. Vždyť je samozřejmě daleko pohodlnější se tvářit, že se vlastně vůbec nic nestalo.

Možná i proto právě začal mimořádný experiment na několika desítkách tisíc studentů a žáků.

Daleko čestnější by mi připadalo přiznat, že ten letošek byl skutečně naprosto mimořádně hrozný rok, že ať se učitelé snažili, jak chtěli, nemohli prostě situaci stoprocentně zachránit.

Co by asi řekl ministr nebo kterýkoliv politik studentovi, jenž míří dnes a zítra k praktické maturitě bez praxe a bez úprav (tedy ke stejné, jako v roce 2019), jak by mu vysvětlili, že student ve stejném technickém oboru v jiném kraji má termín posunutý o celé měsíce a praktickou část maturity upravenou?

Hodně štěstí? Jak se ostatně nechal slyšet poněkud cynicky na sítích ministr školství?

Šance na úspěch by přitom měli mít studenti ve škole stejné. Tak je to fér. Plán na úpravy maturit z 10. 3. se neplní podle plánu.

Nezavrhujme proto dobrovolné a alternativní úřední maturity a ušetřeme nervy studentů i pedagogů. Ale s tím, že naprosto každý žák či student v této zemi se může spolehnout na to, že bude mít možnost získat od státu kredity využitelné pro získání vědomostí a dovedností, o které ho tento rok připravil.

Já jsem přesvědčena, že to je daleko čestnější a férovější přístup, než hrát těžko uvěřitelnou komedii "Všechno je naprosto OK" a "Sice byly vypnuté praxe, ale vida: Nic se nestalo!"