Dvě finty mi připadají hodně časté. První: Ano, půjčíme vám, není problém. Ale pořiďte si živnostenské oprávnění a dostanete peníze - ne sice spotřebitelský úvěr, ale dáme půjčku na vaše podnikání (na „IČO“).
Zní to až bohulibě, že? Podpora podnikání, podpora drobných živnostníků! Ale kdepak! Vůbec to není bohulibé. Pokud si lidé půjčí jako podnikatelé a budou mít převažující dluhy z podnikání, nemohou se v budoucnosti domoci oddlužení podle insolvenčního zákona. Alespoň prozatím a ani podle novely, podle které se budeme řídit od 1. června 2019. Jde o to, že tito „půjčovatelé“ se změny insolvenčního zákona právem obávají. Zatím totiž měli šanci uniknout z jejich pastí a pastiček jen skutečně někteří, od června na tu možnost dosáhnou i mnozí další lidé v dluhové pasti.
Dosud to v podstatě bylo tak, že kdo si půjčil u různých „šťastných“ či „chytrých“ financí a podobných společností a dostal se i jenom do částečného problému, třeba párkrát nebyl schopen zaplatit, tak najednou stál před mnohonásobným dluhem a bez šance se ho někdy zbavit. Stal se kořistí. Sice z něj věřitel neměl moc peněz, ale zato je měl znovu a znovu a znovu. A dluh se dokonce nesnižoval, spíše rostl, protože úroky a sankce byly rychlejší než schopnost splácet. V podstatě to bylo uvržení do dluhového otroctví.
Nový insolvenční zákon umožní takto „chyceným“ dlužníkům jít do sice pětiletého očistce, ale s tím, že na konci je velká šance se zbavit všech dluhů. A u důchodců a invalidů se mi podařilo prosadit kratší dobu – tři roky.
Tak proto se nám zde rojí podnikatelské úvěry od nebankovních nepoctivých a neseriózních institucí (ubylo jich, ale stále na trhu jsou) jako houby po dešti. Hlavně se vyhnout působení insolvenčního zákona! To je jejich aktuální heslo. A také je to únik před regulacemi danými zákonem o spotřebitelském úvěru, který už nějaký čas chrání věřitele před některými šmejdskými praktikami.
Insolvenční zákon má ještě pro dlužníky jednu velkou výhodu, kterou se mi s pomocí některých kolegů poslanců tak trochu „pod rukama“ jiných kolegů poslanců povedlo protlačit do zákona.
Je to nenápadná věta doplněná na konci druhého odstavce § 172. Když to zjednoduším, tak ta věta říká, že pokud si někdo původně půjčil 50 tisíc korun, nedařilo se mu splácet, věřitel na něj uvalil obří úroky, pokuty a sankce (co se skrývaly v mnoha smlouvách malým písmem někde na hodně nenápadném místě) a teď vymáhá už 200 tisíc, tak v insolvenčním řízení má takový věřitel smůlu. Přihlásí sice 200 tisíc (a náklady vymáhání, tedy třeba peníze vynaložené na právníky), ale jeho pohledávka bude zjištěna ve výši maximálně sto tisíc (to je jistina 50 + příslušenství maximálně do výše původní jistiny, takže zase 50 tisíc) plus přidá ty náklady na právníky. Zbylých sto tisíc se „přestěhuje“ do podřízeného dluhu. Můžeme říci, že pokuta za „skočení na špek“ finančním šmejdům se přestěhuje „do sklepa“.
Vypadá to jako „nic moc“, ale pro spoustu lidí to znamená v případě, že se pro insolvenční řízení rozhodnou, podstatné zvýšení jejich šancí na úspěšné zvládnutí procesu a na odpuštění nesplacených závazků na jeho konci.
A také je to dobrá zpráva pro věřitele, které nazývám „poctivými“. Na ně totiž zůstane více peněz.
Jenže to by tu nesměli být pořádně fikaní lidé z těch „šťastných“ nebo „chytrých“ financí, aby alespoň nezkusili dlužníky podvést a ožebračit. Nabízejí lidem s exekucemi a v problémech, že jim celý jejich dluh „přefinancují“. Jde o to, že shrnou na jednu hromadu jistinu, dosavadní věřitelské náklady na právníky a soudy, pokuty, přemrštěné úroky, sankce a všechno to sečtou. Pak nabídnou dlužníkovi: půjčíme vám součet a ještě přidáme něco navíc (třeba i jen pár tisíc), všechno staré zaplatíte, tím skončí exekuce a vy nám to budete normálně splácet.
Kromě těch pár korun navíc se samozřejmě žádné transakce neuskuteční – dluh a všechno okolo se jakoby splatí a od nového data vznikne nový. Takže dlužník už nemá na krku jistinu 50 tisíc a hromadu balastu k tomu (kterého by se při oddlužení mohl částečně zbavit), ale nová jistina je třeba 230 tisíc včetně těch starých nákladů. A když v budoucnu přesto dojde na oddlužení, tak bude mít takový dlužník smůlu, protože se závaží starých sankcí a pokut nezbaví – ty se přesunou do nové jistiny.
Jsem daleko tomu, abych komukoliv radila, co má dělat. Ale pokud uvažuje kdokoliv o tom, že by svoje finanční problémy řešil insolvenčním řízením, určitě se by se neměl nechat podobnými nabídkami zlákat. Než by někdo na cokoliv podobného přistoupil, měl by se zeptat nejprve lidí z nějaké poradny, co to bude znamenat. Nikdo nikomu totiž nepřinese jen tak z dobré vůle a entusiasmu řešení jeho finančního problému.
Každý neuvážený podpis může hodně snížit šance na úspěšné oddlužení a na to, že dlužník sice obětuje pět let, kdy bude mít jenom nejnutnější zbytek ze svých vydělaných peněz, ale na konci mu budou odpuštěny všechny minulé i nesplacené dluhy.
Čili s vidinou okamžitého zlepšení drtivé situace a třeba v doufání, že tak zabrání exekuci, se takový dlužník snadno může připravit o možnost zbavit se problému jednou pro vždy. A nemyslím, že by to byla dobrá volba.
