Není co slavit. Ale stále je co bránit

17. 05. 2018 8:52:09
Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

Pro naše voliče, pro nás, pro naše děti. To nejcennější je zachování demokracie a svobody v naší zemi, dostupných, kvalitních a bezplatných zdravotních, sociálních a vzdělávacích služeb pro lidi. A rovněž důstojných podmínek zaměstnanců hodných 21. století v měnící se Evropě a světě. Ne, to není málo.

Od října jsme v opozici. Ano skutečně jsme. V posledních týdnech mám pocit, že se na to zapomíná, či snad úplně zapomnělo. Ve sněmovně jsme patnáctihlavým klubem, šestým na volební pásce, v senátu klubem nejsilnějším, ale od října také opozičním.

A vedeme poměrně vášnivou debatu o tom, co je lepší. Zda opozice, nebo vláda.

Správná otázka stojí ale jinak: „Čeho jsme pro naše voliče dosáhli za takřka sedm měsíců v opozici? Jak naplňujeme jim slíbený program? Kdo nebo co nám znemožňuje bránit to, co hájíme 140 let?“

V podstatě jediným celostátně viditelným tématem je návrh poslanců na znovuobnovení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. A bylo by tomu tak i nebýt vyjednávání o vládě a nepřekročitelné podmínce sociální demokracie? Je snad zlepšení životních podmínek čtyř milionů zaměstnanců a konec trestání za nemoc málo?

Jistě. Je zde „oblíbená“ rétorika o zlém Babišovi, co nám všechno v minulé vládě ukradl, je trestně stíhaný, nedůvěryhodný, říká o sociální demokracii ošklivé věci, nedrží slovo atd.

Na to je nejlépe si s chladnou hlavou přečíst pasáž odborné analýzy naší volební prohry, jak kampaň Antibabiš vůbec neoslovila naše voliče. Naopak, ztratili jsme je. Voliči na sociální demokracii oceňovali stabilitu společnosti a my jsme šli opačnou cestou. Autoři zmíněné kampaně se ovšem k autorství už nemají a u některých se zdá, že se ji rozhodli „pro velký úspěch“ zopakovat. Pravda, zbývá nám stále ještě šest až sedm procent.

Chci, aby sociální demokracie zvítězila ve volbách nad hnutím ANO. To opravdu chci. Jedinou možností je ale programová práce a prosazení vize sociální demokracie. Ta se však prosazuje ve vládě.

Samozřejmě, opoziční role prosazování programu zcela nevylučuje, ale záleží na složení opozice. Současné pravicové strany nám rozhodně pomáhat nebudou. Co tedy obstrukce, jako naše dříve uplatňovaná metoda? V těch dobách byl poslanecký klub sociální demokracie ovšem nejsilnějším klubem, protože jsme vyhráli volby a měli úplně jinou sílu než dnes. Vzpomenout musíme na prolomení obstrukce u církevních restitucí, dodnes to má pro nás fatální důsledky.

A nezapomínejme na mimořádně důležitou okolnost: média a vstup do nich. Hnutí ANO nás v minulém období obratným PR mediálně přebilo, i když jsme ve vládě byli a dokonce jsme byli silnější součástí vlády. A když v ní nebudeme? Kamery nebudou upřeny na sociální demokraty. Mediální prostor, který je u vládnoucích stran samozřejmostí, se dělí v opozici především podle volebních výsledků. Hrozí, že se nad naším programem zavře voda.

Shrnuto. Neví se jistě, zda je pro sociální demokracii lepší opozice, či koalice. Ale co se ví jistě, pro voliče i naše přirozené spojence včetně odborů je zcela jednoznačně lepší vládnout a prosazovat i bránit náš program. Pro společnost bylo vždy lépe, pokud sociální demokracie vládla.

Samozřejmě, strana se potřebuje konsolidovat, narovnat, propojit, členové se musí otočit zpět k sobě, být jeden tým, spolupracovat a znovu být ve všech místech republiky s lidmi. Služebně starší sociální demokraté mi vypráví, že takové doby byly. Mluví také o fungujícím odborném zázemí strany, stínových týmech ministrů, o funkčním politickém marketingu, připomínají programová hesla ČSSD – místo banky v každé obci škola nebo lidskost proti sobectví.

Jenže z tohoto pohledu je jedno, zda jsme ve vládě, nebo v opozici. Renesanci sociální demokracie musíme uvnitř udělat sami. Nikdo nám s tím nepomůže. V tomhle nám Babiš opravdu nebrání. Abychom to dokázali, musí ale všichni sociální demokraté začít hrát hru jeden za všechny a všichni za jednoho. Jak víme, to bude těžší než vládní či opoziční role....

Je navýsost důležité, abychom měli jasný cíl, který nás spojí. Právě tím může být prosazení našeho programu ve prospěch voličů. Můžeme být nezpochybnitelnou pojistkou demokratického směřování země. Když to bude dobré pro republiku, bude to dobré i pro nás: společný cíl nás dokáže udržet hrdé, statečné a silné s odvahou vítězit. Nad osudem i koaličními partnery.

Nominace na Blogera roku

Autor: Kateřina Valachová | čtvrtek 17.5.2018 8:52 | karma článku: 9.28 | přečteno: 461x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Dětské dluhy jsou ostuda společnosti

S dětskými dluhy jsem válčila ještě za působení u doktora Motejla, prvního českého ombudsmana. Byl to boj s větrnými mlýny. V jedné bitvě jsme vyhráli, ale hned se objevily desítky dalších. A dneska to není zase o tolik lepší.

21.2.2019 v 12:02 | Karma článku: 18.93 | Přečteno: 651 | Diskuse

Kateřina Valachová

Lichva je tvrdý nepřítel

Lichva je červený hadr české společnosti i politiky. Kde kdo chce lichvu „zakázat“. Bylo by skvělé, kdyby to reálně šlo. Jenže zakazovat lichvu je něco jako zakazovat prostituci nebo podvod.

1.2.2019 v 13:32 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 602 | Diskuse

Kateřina Valachová

Pravičáci! Pozor! Evropou obchází strašidlo druhé šance!

Tak se rychle začněte šikovat, dámy a pánové z pravice. Brusel se nám zase chystá diktovat. Komise si vymyslela „druhou šanci“ pro podnikatele a živnostníky v dluzích. Je třeba se aktivizovat a začít křičet.

15.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Kateřina Valachová

Školní obědy jen pro někoho? Lepší než nic, ale pořád špatně

Diskuse kolem bezplatných obědů se nám posunula. Už nejde o to, zda budou, ale pro koho budou. Dobré je, že už si i jiní politici všimli, že máme problém s hladovějícími dětmi ve školách. To je velký pokrok.

10.1.2019 v 8:50 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 841 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Kateřina Konečná

Proti daňovým podvodům a praní špinavých peněz

Současná úroveň koordinace boje proti praní špinavých peněz a vyhýbání se daňovým povinnostem není dostatečná.

26.3.2019 v 14:42 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jiří Paroubek

Deset let od pádu Topolánkovy vlády

minulých dnech mě navštívila redaktorka Českého rozhlasu, aby se mnou natočila rozhovor týkající se pádu Topolánkovy vlády před deseti lety. Přiznám se, že pokud by se neozvala, tak bych si na tuto událost vůbec nevzpomněl.

26.3.2019 v 11:02 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 287 | Diskuse

Roman Malach

Společnou daňovou politiku nechceme

Senát parlamentu České republiky podpořil vládu v její snaze, aby Česká republika nemohla být v rámci Evropské unie přehlasována v daňových záležitostech.

25.3.2019 v 22:31 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 194 | Diskuse

Petr Hannig

Agrese

Napadení suverénního státu bez schválení Rady bezpečnosti OSN se hodnotí obvykle jako agrese. Bombardování zbytkové Jugoslávie vojenskými silami NATO, které začalo přesně 24. 3 1999 ve 20 hodin a trvalo více jak 70 dní bylo co?

25.3.2019 v 20:21 | Karma článku: 45.53 | Přečteno: 3232 | Diskuse

Alois Sečkár

Prostě to zasypeme?

Krnáčová a její parta profíků už na magistrátu naštěstí není, ale jedno dědictví z její doby se na Prahu 4 právě teď řítí.

25.3.2019 v 11:29 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 703 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1371

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.

Najdete na iDNES.cz