Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Není co slavit. Ale stále je co bránit

17. 05. 2018 8:52:09
Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

Pro naše voliče, pro nás, pro naše děti. To nejcennější je zachování demokracie a svobody v naší zemi, dostupných, kvalitních a bezplatných zdravotních, sociálních a vzdělávacích služeb pro lidi. A rovněž důstojných podmínek zaměstnanců hodných 21. století v měnící se Evropě a světě. Ne, to není málo.

Od října jsme v opozici. Ano skutečně jsme. V posledních týdnech mám pocit, že se na to zapomíná, či snad úplně zapomnělo. Ve sněmovně jsme patnáctihlavým klubem, šestým na volební pásce, v senátu klubem nejsilnějším, ale od října také opozičním.

A vedeme poměrně vášnivou debatu o tom, co je lepší. Zda opozice, nebo vláda.

Správná otázka stojí ale jinak: „Čeho jsme pro naše voliče dosáhli za takřka sedm měsíců v opozici? Jak naplňujeme jim slíbený program? Kdo nebo co nám znemožňuje bránit to, co hájíme 140 let?“

V podstatě jediným celostátně viditelným tématem je návrh poslanců na znovuobnovení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. A bylo by tomu tak i nebýt vyjednávání o vládě a nepřekročitelné podmínce sociální demokracie? Je snad zlepšení životních podmínek čtyř milionů zaměstnanců a konec trestání za nemoc málo?

Jistě. Je zde „oblíbená“ rétorika o zlém Babišovi, co nám všechno v minulé vládě ukradl, je trestně stíhaný, nedůvěryhodný, říká o sociální demokracii ošklivé věci, nedrží slovo atd.

Na to je nejlépe si s chladnou hlavou přečíst pasáž odborné analýzy naší volební prohry, jak kampaň Antibabiš vůbec neoslovila naše voliče. Naopak, ztratili jsme je. Voliči na sociální demokracii oceňovali stabilitu společnosti a my jsme šli opačnou cestou. Autoři zmíněné kampaně se ovšem k autorství už nemají a u některých se zdá, že se ji rozhodli „pro velký úspěch“ zopakovat. Pravda, zbývá nám stále ještě šest až sedm procent.

Chci, aby sociální demokracie zvítězila ve volbách nad hnutím ANO. To opravdu chci. Jedinou možností je ale programová práce a prosazení vize sociální demokracie. Ta se však prosazuje ve vládě.

Samozřejmě, opoziční role prosazování programu zcela nevylučuje, ale záleží na složení opozice. Současné pravicové strany nám rozhodně pomáhat nebudou. Co tedy obstrukce, jako naše dříve uplatňovaná metoda? V těch dobách byl poslanecký klub sociální demokracie ovšem nejsilnějším klubem, protože jsme vyhráli volby a měli úplně jinou sílu než dnes. Vzpomenout musíme na prolomení obstrukce u církevních restitucí, dodnes to má pro nás fatální důsledky.

A nezapomínejme na mimořádně důležitou okolnost: média a vstup do nich. Hnutí ANO nás v minulém období obratným PR mediálně přebilo, i když jsme ve vládě byli a dokonce jsme byli silnější součástí vlády. A když v ní nebudeme? Kamery nebudou upřeny na sociální demokraty. Mediální prostor, který je u vládnoucích stran samozřejmostí, se dělí v opozici především podle volebních výsledků. Hrozí, že se nad naším programem zavře voda.

Shrnuto. Neví se jistě, zda je pro sociální demokracii lepší opozice, či koalice. Ale co se ví jistě, pro voliče i naše přirozené spojence včetně odborů je zcela jednoznačně lepší vládnout a prosazovat i bránit náš program. Pro společnost bylo vždy lépe, pokud sociální demokracie vládla.

Samozřejmě, strana se potřebuje konsolidovat, narovnat, propojit, členové se musí otočit zpět k sobě, být jeden tým, spolupracovat a znovu být ve všech místech republiky s lidmi. Služebně starší sociální demokraté mi vypráví, že takové doby byly. Mluví také o fungujícím odborném zázemí strany, stínových týmech ministrů, o funkčním politickém marketingu, připomínají programová hesla ČSSD – místo banky v každé obci škola nebo lidskost proti sobectví.

Jenže z tohoto pohledu je jedno, zda jsme ve vládě, nebo v opozici. Renesanci sociální demokracie musíme uvnitř udělat sami. Nikdo nám s tím nepomůže. V tomhle nám Babiš opravdu nebrání. Abychom to dokázali, musí ale všichni sociální demokraté začít hrát hru jeden za všechny a všichni za jednoho. Jak víme, to bude těžší než vládní či opoziční role....

Je navýsost důležité, abychom měli jasný cíl, který nás spojí. Právě tím může být prosazení našeho programu ve prospěch voličů. Můžeme být nezpochybnitelnou pojistkou demokratického směřování země. Když to bude dobré pro republiku, bude to dobré i pro nás: společný cíl nás dokáže udržet hrdé, statečné a silné s odvahou vítězit. Nad osudem i koaličními partnery.

Autor: Kateřina Valachová | čtvrtek 17.5.2018 8:52 | karma článku: 8.55 | přečteno: 448x


Další články blogera

Kateřina Valachová

Mladý Klaus v boji s vlastními démony

Je čtvrtek 4. prosince 2014, krátce před polednem. Osm poslanců ODS zvedá ruku pro usnesení Poslanecké sněmovny „k podpoře občanského vzdělávání“, tři se zdržují hlasování, zbylých pět není přítomno.

3.8.2018 v 7:41 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 1331 | Diskuse

Kateřina Valachová

Referendum mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, čeká nás pat?

Není žádným tajemstvím, že v Poslanecké sněmovně vládne výrazně jiná nálada pro zavedení celostátního referenda, nežli je tomu v Senátu.

10.7.2018 v 7:58 | Karma článku: 6.91 | Přečteno: 252 | Diskuse

Kateřina Valachová

Komenský, ochraňuj nás od slibů. Ámos.

Tak nějak by mohla znít modlitba českých učitelek a učitelů. Každý rozumný člověk ví, že má-li vzdělávání v zemi fungovat, potřebujete tři věci: silný a stabilní rozpočet, předvídatelné financování a profesní podporu učitelů.

21.6.2018 v 9:23 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 544 | Diskuse

Kateřina Valachová

Česká cesta pro školy. Místo díků kopance

Žádný rozumný člověk nemůže zpochybnit, že české školství je podfinancované. Rozumný. Jsou i tací, co s rádoby státotvorným výrazem ve tváři povídají o přidávání jen těm dobrým učitelům.

29.5.2018 v 9:47 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 1057 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Eva Sykova

Rok 1968 - Malí jsme nebyli, nejsme a nebudeme

Půl století. Krátký, či dlouhý úsek historie? Jak pro koho. Jinak se na něj dívá pamětník, jinak příslušník mladší generace. Píši o srpnové okupaci Československa, ale ne jen o ní.

20.8.2018 v 17:19 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 254 | Diskuse

Libor Čermák

Kdo se sprostě naváží do našeho prezidenta, ukazuje jen svoji neschopnost

Je to sprostota na entou. A absolutně pokleslá kultura. Jestliže se někdo sprostě opře do pana prezidenta M. Zemana, ukazuje tím i další věci. Že mu došly argumenty v diskuzi a frustraci z toho, že on není lepší než pan prezident.

20.8.2018 v 9:39 | Karma článku: 42.59 | Přečteno: 3407 |

Josef Káles

Musí být památky nutně státní?

Taky slyšíte často ten argument, že národní dědictví, všechny památky, musí být ve vlastnictví státu? Jinak by chátralo, nebo by nebylo přístupné veřejnosti, protože by ho majitelé měli jen pro sebe.

19.8.2018 v 16:42 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 467 | Diskuse

Milan Šarapatka

Křivé zrcadlo Pražského jara 1968

Sovětská okupace v srpnu 1968 byla pro naši zemi tragédií. Jejím hlavním cílem však nebylo potlačení „Pražského jara“.

18.8.2018 v 11:44 | Karma článku: 35.61 | Přečteno: 1413 | Diskuse

Jindřich Pilc

Cena státního pečovatelského systému je docela vysoká

»„Chceme.. motivovat případné další nálezce historických artefaktů, aby nálezy odevzdávali, a ty tak zůstaly zachovány pro další generace a nezmizely v soukromých sbírkách..," řekla krajská radní pro kulturu..« [1]

18.8.2018 v 8:55 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 12.31 Průměrná čtenost 1449

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.





Najdete na iDNES.cz