Není co slavit. Ale stále je co bránit

17. 05. 2018 8:52:09
Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

Pro naše voliče, pro nás, pro naše děti. To nejcennější je zachování demokracie a svobody v naší zemi, dostupných, kvalitních a bezplatných zdravotních, sociálních a vzdělávacích služeb pro lidi. A rovněž důstojných podmínek zaměstnanců hodných 21. století v měnící se Evropě a světě. Ne, to není málo.

Od října jsme v opozici. Ano skutečně jsme. V posledních týdnech mám pocit, že se na to zapomíná, či snad úplně zapomnělo. Ve sněmovně jsme patnáctihlavým klubem, šestým na volební pásce, v senátu klubem nejsilnějším, ale od října také opozičním.

A vedeme poměrně vášnivou debatu o tom, co je lepší. Zda opozice, nebo vláda.

Správná otázka stojí ale jinak: „Čeho jsme pro naše voliče dosáhli za takřka sedm měsíců v opozici? Jak naplňujeme jim slíbený program? Kdo nebo co nám znemožňuje bránit to, co hájíme 140 let?“

V podstatě jediným celostátně viditelným tématem je návrh poslanců na znovuobnovení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. A bylo by tomu tak i nebýt vyjednávání o vládě a nepřekročitelné podmínce sociální demokracie? Je snad zlepšení životních podmínek čtyř milionů zaměstnanců a konec trestání za nemoc málo?

Jistě. Je zde „oblíbená“ rétorika o zlém Babišovi, co nám všechno v minulé vládě ukradl, je trestně stíhaný, nedůvěryhodný, říká o sociální demokracii ošklivé věci, nedrží slovo atd.

Na to je nejlépe si s chladnou hlavou přečíst pasáž odborné analýzy naší volební prohry, jak kampaň Antibabiš vůbec neoslovila naše voliče. Naopak, ztratili jsme je. Voliči na sociální demokracii oceňovali stabilitu společnosti a my jsme šli opačnou cestou. Autoři zmíněné kampaně se ovšem k autorství už nemají a u některých se zdá, že se ji rozhodli „pro velký úspěch“ zopakovat. Pravda, zbývá nám stále ještě šest až sedm procent.

Chci, aby sociální demokracie zvítězila ve volbách nad hnutím ANO. To opravdu chci. Jedinou možností je ale programová práce a prosazení vize sociální demokracie. Ta se však prosazuje ve vládě.

Samozřejmě, opoziční role prosazování programu zcela nevylučuje, ale záleží na složení opozice. Současné pravicové strany nám rozhodně pomáhat nebudou. Co tedy obstrukce, jako naše dříve uplatňovaná metoda? V těch dobách byl poslanecký klub sociální demokracie ovšem nejsilnějším klubem, protože jsme vyhráli volby a měli úplně jinou sílu než dnes. Vzpomenout musíme na prolomení obstrukce u církevních restitucí, dodnes to má pro nás fatální důsledky.

A nezapomínejme na mimořádně důležitou okolnost: média a vstup do nich. Hnutí ANO nás v minulém období obratným PR mediálně přebilo, i když jsme ve vládě byli a dokonce jsme byli silnější součástí vlády. A když v ní nebudeme? Kamery nebudou upřeny na sociální demokraty. Mediální prostor, který je u vládnoucích stran samozřejmostí, se dělí v opozici především podle volebních výsledků. Hrozí, že se nad naším programem zavře voda.

Shrnuto. Neví se jistě, zda je pro sociální demokracii lepší opozice, či koalice. Ale co se ví jistě, pro voliče i naše přirozené spojence včetně odborů je zcela jednoznačně lepší vládnout a prosazovat i bránit náš program. Pro společnost bylo vždy lépe, pokud sociální demokracie vládla.

Samozřejmě, strana se potřebuje konsolidovat, narovnat, propojit, členové se musí otočit zpět k sobě, být jeden tým, spolupracovat a znovu být ve všech místech republiky s lidmi. Služebně starší sociální demokraté mi vypráví, že takové doby byly. Mluví také o fungujícím odborném zázemí strany, stínových týmech ministrů, o funkčním politickém marketingu, připomínají programová hesla ČSSD – místo banky v každé obci škola nebo lidskost proti sobectví.

Jenže z tohoto pohledu je jedno, zda jsme ve vládě, nebo v opozici. Renesanci sociální demokracie musíme uvnitř udělat sami. Nikdo nám s tím nepomůže. V tomhle nám Babiš opravdu nebrání. Abychom to dokázali, musí ale všichni sociální demokraté začít hrát hru jeden za všechny a všichni za jednoho. Jak víme, to bude těžší než vládní či opoziční role....

Je navýsost důležité, abychom měli jasný cíl, který nás spojí. Právě tím může být prosazení našeho programu ve prospěch voličů. Můžeme být nezpochybnitelnou pojistkou demokratického směřování země. Když to bude dobré pro republiku, bude to dobré i pro nás: společný cíl nás dokáže udržet hrdé, statečné a silné s odvahou vítězit. Nad osudem i koaličními partnery.

Autor: Kateřina Valachová | čtvrtek 17.5.2018 8:52 | karma článku: 9.28 | přečteno: 461x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Když premiér spí a prezident bdí…

Nechtěli jsme jen přihlížet dalšímu ohýbání ústavy. Proto konstruktivní řešení – návrh na nového ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Je to jiné řešení, než jsme chtěli, ale když premiér spí a prezident bdí...

23.8.2019 v 8:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 520 | Diskuse

Kateřina Valachová

Ještě jednou: První máj, práce čas

Vrátím se ještě jednou k Prvnímu máji, k Svátku práce. A zamilovaných. Na můj minulý blog se sešla řada komentářů, zčásti nechápavých. A některé věci možná opravdu stojí za vysvětlení.

3.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 376 | Diskuse

Kateřina Valachová

Dejte svátku práce šanci!

Není v této zemi zprofanovanějšího svátku, než je Svátek práce. Dostal od komunistického režimu tolik ran, že jiný by se nevzpamatoval.

1.5.2019 v 8:01 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 528 | Diskuse

Kateřina Valachová

Odvolávání juniora

Václav Klaus junior proměnil diskusi o jeho odvolání z postu předsedy školského výboru v nedůstojnou frašku, při které si dal záležet, aby pozurážel co nejvíce lidí.

18.4.2019 v 9:01 | Karma článku: 17.34 | Přečteno: 870 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

František Matějka

Zažil jsem svobodu. Chci, aby moje děti měly šanci ji ještě ochutnat

Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.

21.9.2019 v 21:36 | Karma článku: 37.85 | Přečteno: 937 | Diskuse

Jiří Paroubek

Je obrazoborectví normální?

Československé a české dějiny provází intenzivní obrazoborectví. Tu a tam nastane období, v němž se dostane idol předchozích časů v nové době do jiného úhlu pohledu.

20.9.2019 v 9:55 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 293 | Diskuse

Petr Hannig

Mezigenerační kanibalismus

Dělící čára neprobíhá mezi generacemi, ale v mozku každého člověka. Zdá se mi, že dříve, v předinternetové době, lidé měli větší schopnost naslouchat jeden druhému. Pokusme se o to znovu. Jsme totiž na stejné lodi.

18.9.2019 v 19:29 | Karma článku: 48.09 | Přečteno: 11410 | Diskuse

Luboš Zálom

Studenti by měli raději studovat a ne bojovat za klimatický socialismus

Jak známo, v pátek 20. září se koná první demonstrace klimatických záškoláků v tomto školním roce. Je třeba na tuto pokračující a stupňující se hysterii, která nabývá podob apokalyptického náboženského kultu, zásadně reagovat.

18.9.2019 v 12:57 | Karma článku: 40.02 | Přečteno: 1533 | Diskuse

Jiří Fremr

Tak nám dali „rule of law,“ paní Müllerová…

Premiér oslavuje, že se česká komisařka Věra Jourová stane místopředsedkyní Evropské komise, ale mne je z toho docela smutno.

17.9.2019 v 14:30 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1343

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.

Najdete na iDNES.cz