Když nemáte argument, vražte tam inkluzi!

18. 04. 2018 8:00:00
Vždycky, když někomu ve školství dojdou argumenty, vydá se na zaručenou únikovou trasu. Nejsou peníze na platy učitelů? Může za to inkluze! Nejsou peníze na křídy? Inkluze! Studentstvo neví, co se stalo v roce 1948? Inkluze!

Je to krásný, jednoduchý svět, kde jakýkoliv problém, jakkoliv složitý problém táhnoucí se roky, má jednoduché vysvětlení. Inkluze!

Co by ty zástupy zaklínačů dělaly, kdyby neměly inkluzi? Asi by si ji musely vymyslet.

Připomíná to ale hlavně větu bývalého televizního kuchtíka Jiřího Babici: „Dejte tam limetku, když nemáte limetku, vražte tam citron.“

Společné vzdělávání probíhá v českém školství téměř od nepaměti. Málokdo si totiž pamatuje více, než posledních deset let. A během těch již dávno děti s různým stupněm problémů ve školství byly, ostatně stejně, jako před tím. Od dyslexie, dysnumerie či dyskalkulie a mnohých dalších v současnosti velmi běžných omezení, až po lehkou mentální retardaci či autismus a poruchy autistického spektra.

Děti prostě ve školách byly, nových na základě legislativních změn předchozí vlády přibylo v běžných školách sotva pár stovek. Skutečné vlny se odehrály předtím – ale to měla školství ve své moci ODS. Co se změnilo za předchozí vlády a za mého působení na ministerstvu, to je financování. Až do nedávna jsme se tvářili, že vzdělávání těchto dětí nic nestojí. Školy nedostávaly žádné peníze navíc. Mít takových dětí pět nebo padesát se na rozpočtu školy nijak neprojevilo.

Jak to bylo financované?

Jednoduše. Vždycky se odlouplo z jediného skutečného velkého balíku peněz v našem podfinancovaném školství, tedy z platů učitelů. Proto ten neustálý rozdíl mezi tvrzeními minulých a ještě minulejších vlád o „přidáváme učitelům“ a skutečností. Co jsem se pokusila udělat během svého působení na ministerstvu, to byla věc, která by při nakládání s veřejnými prostředky měla být naprosto normální. Totiž že pokud vydáváme prostředky na něco konkrétního (podpůrná opatření), tak jsou tyto prostředky definovány, určeny a dostanou „vlaječku“. Čili že nejde vzít v jedné kapse (platy) a dát peníze do kapsy druhé (podpůrná opatření).

Stala se jedna věc. Dříve školy neměly žádnou velkou motivaci definovat potřeby dětí s problémy. Proč by to dělaly, když na to stejně nedostaly ani korunu nebo jen drobné. Pak se objevily jasné peníze a školy začaly hlásit potřeby. Plným právem, to zdůrazňuji. A ukázalo se, že skutečnost a počty dětí, kterým má být tak či onak pomáháno (jde také o děti mimořádně nadané, pro které předtím nedělal nikdo nic), jsou vyšší, než ukazovala starší data. Proto ta nutnost „dofinancovávat inkluzi“. Ale ještě v době, kdy jsem byla ve funkci, začala inventura potřeb a práce na tom, aby finance tyto potřeby pokryly.

A přesto to tady máme znovu. Píše mi paní učitelka na facebook: „Tak díky vaší inkluzi jsem přišla o osobní ohodnocení...“ Asi ji to tak bylo vysvětleno, na paní učitelku se nezlobím. Zlobím se na to, že přetrvává systém, který staví učitele proti dětem s nějakým handicapem. Je to neuvěřitelně zlé. Zlobím se na to, že tato situace je politicky zneužívána. A rozhodně musím zdůraznit: Letos poprvé jsou oddělené tarify a osobní příplatky v jednom balíku a podpůrná opatření v balíku druhém, odlišném. Ředitelé škol ostatně většinově hlásí významné zvýšení financí pro děti. K tomu dodám: Pro děti, které dávno ve školách a ve třídách byly, ale tak zvaně „bez peněz“.

Shrnuji: Pokud není dost peněz na tarify a dost peněz na osobní ohodnocení, na příplatky, musí ředitel požádat o jejich zvýšení. MŠMT respektive vláda musí tyto požadavky akceptovat. Jenže informace z krajů a od ředitelů škol nasvědčují, že na platy některé kraje dostaly jen 12 či 13 procent navíc a na nepedagogické pracovníky ještě méně. Znovu se ukazuje špatné financování škol a nastavování krajských normativů. Pokolikáté již?

Především ale považuji za naprosto špatné a chybné, když znovu maskujeme nedostatek peněz tím, že bereme učitelům z jejich platů – třebas jsou to nadtarifní složky.

V roce 2018 dostává české školství o 21 miliard více než rok před tím. Jeho potřeby (při všem podfinancování, které je skandální) by měly být na té strašně snížené úrovni pokryty. Pokud nejsou, nemůže za to společné vzdělávání a nemohou za to děti. A je neférové to házet na ně.

P. S. Práva učitelů a práva dětí na vzdělání jsou spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže existovat. Ti, kteří to nechápou, nebo se dokonce snaží o rozbití této rovnováhy, českému školství škodí.

Autor: Kateřina Valachová | středa 18.4.2018 8:00 | karma článku: 17.47 | přečteno: 3014x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Když premiér spí a prezident bdí…

Nechtěli jsme jen přihlížet dalšímu ohýbání ústavy. Proto konstruktivní řešení – návrh na nového ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Je to jiné řešení, než jsme chtěli, ale když premiér spí a prezident bdí...

23.8.2019 v 8:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 520 | Diskuse

Kateřina Valachová

Ještě jednou: První máj, práce čas

Vrátím se ještě jednou k Prvnímu máji, k Svátku práce. A zamilovaných. Na můj minulý blog se sešla řada komentářů, zčásti nechápavých. A některé věci možná opravdu stojí za vysvětlení.

3.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 376 | Diskuse

Kateřina Valachová

Dejte svátku práce šanci!

Není v této zemi zprofanovanějšího svátku, než je Svátek práce. Dostal od komunistického režimu tolik ran, že jiný by se nevzpamatoval.

1.5.2019 v 8:01 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 528 | Diskuse

Kateřina Valachová

Odvolávání juniora

Václav Klaus junior proměnil diskusi o jeho odvolání z postu předsedy školského výboru v nedůstojnou frašku, při které si dal záležet, aby pozurážel co nejvíce lidí.

18.4.2019 v 9:01 | Karma článku: 17.34 | Přečteno: 870 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

František Matějka

Zažil jsem svobodu. Chci, aby moje děti měly šanci ji ještě ochutnat

Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.

21.9.2019 v 21:36 | Karma článku: 37.85 | Přečteno: 937 | Diskuse

Jiří Paroubek

Je obrazoborectví normální?

Československé a české dějiny provází intenzivní obrazoborectví. Tu a tam nastane období, v němž se dostane idol předchozích časů v nové době do jiného úhlu pohledu.

20.9.2019 v 9:55 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 293 | Diskuse

Petr Hannig

Mezigenerační kanibalismus

Dělící čára neprobíhá mezi generacemi, ale v mozku každého člověka. Zdá se mi, že dříve, v předinternetové době, lidé měli větší schopnost naslouchat jeden druhému. Pokusme se o to znovu. Jsme totiž na stejné lodi.

18.9.2019 v 19:29 | Karma článku: 48.09 | Přečteno: 11410 | Diskuse

Luboš Zálom

Studenti by měli raději studovat a ne bojovat za klimatický socialismus

Jak známo, v pátek 20. září se koná první demonstrace klimatických záškoláků v tomto školním roce. Je třeba na tuto pokračující a stupňující se hysterii, která nabývá podob apokalyptického náboženského kultu, zásadně reagovat.

18.9.2019 v 12:57 | Karma článku: 40.02 | Přečteno: 1533 | Diskuse

Jiří Fremr

Tak nám dali „rule of law,“ paní Müllerová…

Premiér oslavuje, že se česká komisařka Věra Jourová stane místopředsedkyní Evropské komise, ale mne je z toho docela smutno.

17.9.2019 v 14:30 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1343

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.

Najdete na iDNES.cz