Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když nemáte argument, vražte tam inkluzi!

18. 04. 2018 8:00:00
Vždycky, když někomu ve školství dojdou argumenty, vydá se na zaručenou únikovou trasu. Nejsou peníze na platy učitelů? Může za to inkluze! Nejsou peníze na křídy? Inkluze! Studentstvo neví, co se stalo v roce 1948? Inkluze!

Je to krásný, jednoduchý svět, kde jakýkoliv problém, jakkoliv složitý problém táhnoucí se roky, má jednoduché vysvětlení. Inkluze!

Co by ty zástupy zaklínačů dělaly, kdyby neměly inkluzi? Asi by si ji musely vymyslet.

Připomíná to ale hlavně větu bývalého televizního kuchtíka Jiřího Babici: „Dejte tam limetku, když nemáte limetku, vražte tam citron.“

Společné vzdělávání probíhá v českém školství téměř od nepaměti. Málokdo si totiž pamatuje více, než posledních deset let. A během těch již dávno děti s různým stupněm problémů ve školství byly, ostatně stejně, jako před tím. Od dyslexie, dysnumerie či dyskalkulie a mnohých dalších v současnosti velmi běžných omezení, až po lehkou mentální retardaci či autismus a poruchy autistického spektra.

Děti prostě ve školách byly, nových na základě legislativních změn předchozí vlády přibylo v běžných školách sotva pár stovek. Skutečné vlny se odehrály předtím – ale to měla školství ve své moci ODS. Co se změnilo za předchozí vlády a za mého působení na ministerstvu, to je financování. Až do nedávna jsme se tvářili, že vzdělávání těchto dětí nic nestojí. Školy nedostávaly žádné peníze navíc. Mít takových dětí pět nebo padesát se na rozpočtu školy nijak neprojevilo.

Jak to bylo financované?

Jednoduše. Vždycky se odlouplo z jediného skutečného velkého balíku peněz v našem podfinancovaném školství, tedy z platů učitelů. Proto ten neustálý rozdíl mezi tvrzeními minulých a ještě minulejších vlád o „přidáváme učitelům“ a skutečností. Co jsem se pokusila udělat během svého působení na ministerstvu, to byla věc, která by při nakládání s veřejnými prostředky měla být naprosto normální. Totiž že pokud vydáváme prostředky na něco konkrétního (podpůrná opatření), tak jsou tyto prostředky definovány, určeny a dostanou „vlaječku“. Čili že nejde vzít v jedné kapse (platy) a dát peníze do kapsy druhé (podpůrná opatření).

Stala se jedna věc. Dříve školy neměly žádnou velkou motivaci definovat potřeby dětí s problémy. Proč by to dělaly, když na to stejně nedostaly ani korunu nebo jen drobné. Pak se objevily jasné peníze a školy začaly hlásit potřeby. Plným právem, to zdůrazňuji. A ukázalo se, že skutečnost a počty dětí, kterým má být tak či onak pomáháno (jde také o děti mimořádně nadané, pro které předtím nedělal nikdo nic), jsou vyšší, než ukazovala starší data. Proto ta nutnost „dofinancovávat inkluzi“. Ale ještě v době, kdy jsem byla ve funkci, začala inventura potřeb a práce na tom, aby finance tyto potřeby pokryly.

A přesto to tady máme znovu. Píše mi paní učitelka na facebook: „Tak díky vaší inkluzi jsem přišla o osobní ohodnocení...“ Asi ji to tak bylo vysvětleno, na paní učitelku se nezlobím. Zlobím se na to, že přetrvává systém, který staví učitele proti dětem s nějakým handicapem. Je to neuvěřitelně zlé. Zlobím se na to, že tato situace je politicky zneužívána. A rozhodně musím zdůraznit: Letos poprvé jsou oddělené tarify a osobní příplatky v jednom balíku a podpůrná opatření v balíku druhém, odlišném. Ředitelé škol ostatně většinově hlásí významné zvýšení financí pro děti. K tomu dodám: Pro děti, které dávno ve školách a ve třídách byly, ale tak zvaně „bez peněz“.

Shrnuji: Pokud není dost peněz na tarify a dost peněz na osobní ohodnocení, na příplatky, musí ředitel požádat o jejich zvýšení. MŠMT respektive vláda musí tyto požadavky akceptovat. Jenže informace z krajů a od ředitelů škol nasvědčují, že na platy některé kraje dostaly jen 12 či 13 procent navíc a na nepedagogické pracovníky ještě méně. Znovu se ukazuje špatné financování škol a nastavování krajských normativů. Pokolikáté již?

Především ale považuji za naprosto špatné a chybné, když znovu maskujeme nedostatek peněz tím, že bereme učitelům z jejich platů – třebas jsou to nadtarifní složky.

V roce 2018 dostává české školství o 21 miliard více než rok před tím. Jeho potřeby (při všem podfinancování, které je skandální) by měly být na té strašně snížené úrovni pokryty. Pokud nejsou, nemůže za to společné vzdělávání a nemohou za to děti. A je neférové to házet na ně.

P. S. Práva učitelů a práva dětí na vzdělání jsou spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže existovat. Ti, kteří to nechápou, nebo se dokonce snaží o rozbití této rovnováhy, českému školství škodí.

Autor: Kateřina Valachová | středa 18.4.2018 8:00 | karma článku: 16.99 | přečteno: 2979x


Další články blogera

Kateřina Valachová

Referendum mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, čeká nás pat?

Není žádným tajemstvím, že v Poslanecké sněmovně vládne výrazně jiná nálada pro zavedení celostátního referenda, nežli je tomu v Senátu.

10.7.2018 v 7:58 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 242 | Diskuse

Kateřina Valachová

Komenský, ochraňuj nás od slibů. Ámos.

Tak nějak by mohla znít modlitba českých učitelek a učitelů. Každý rozumný člověk ví, že má-li vzdělávání v zemi fungovat, potřebujete tři věci: silný a stabilní rozpočet, předvídatelné financování a profesní podporu učitelů.

21.6.2018 v 9:23 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 541 | Diskuse

Kateřina Valachová

Česká cesta pro školy. Místo díků kopance

Žádný rozumný člověk nemůže zpochybnit, že české školství je podfinancované. Rozumný. Jsou i tací, co s rádoby státotvorným výrazem ve tváři povídají o přidávání jen těm dobrým učitelům.

29.5.2018 v 9:47 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 1046 | Diskuse

Kateřina Valachová

Není co slavit. Ale stále je co bránit

Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

17.5.2018 v 8:52 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Tomáš Kysela

Na první dobrou

Novinářka Slonková to vidí na první dobrou. Uzavírková bojovka v Brně. Proč města neumí opravy naplánovat tak, aby nezkolabovala doprava?

22.7.2018 v 20:00 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 175 | Diskuse

Pavel Opl

Egyptský vrah Češky unikne trestu !

A Egypt, kde došlo k vražednému útoku nechce ani finančně odškodnit pozůstalé. Prý by to byl precedent pro obdobné případy !

20.7.2018 v 19:28 | Karma článku: 34.37 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Eva Sykova

Dvouleté dítěte nemusí být pouze v náruči mámy

Okolo novely zákona, kterou se mění zákon č. 561/2004 Sb., se rozvinula v souvislosti s umisťováním dvouletých dětí do předškolních zařízení podivuhodná názorová pluralita.

20.7.2018 v 10:09 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 733 | Diskuse

Tomáš Kysela

U mě dobrý. Proč jsem byl a proč nejsem politik

Dokáži se domluvit s každým. Skoro s každým. Když je někdo křivák, pak mě na čas může dostat. Na konec můžu říct jediné: „U mě dobrý“.

19.7.2018 v 20:00 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 392 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Státy EU by měly následovat USA a opustit Radu OSN pro lidská práva

Nesouhlasit a priori se všemi rozhodnutími Donalda Trumpa se již stalo málem součástí evropské politické kultury. Takový způsob uvažování ale považuji za naprosto scestný a na úrovni umanutého batolete.

19.7.2018 v 9:00 | Karma článku: 44.47 | Přečteno: 4420 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 8.46 Průměrná čtenost 1449

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.





Najdete na iDNES.cz