Když nemáte argument, vražte tam inkluzi!

18. 04. 2018 8:00:00
Vždycky, když někomu ve školství dojdou argumenty, vydá se na zaručenou únikovou trasu. Nejsou peníze na platy učitelů? Může za to inkluze! Nejsou peníze na křídy? Inkluze! Studentstvo neví, co se stalo v roce 1948? Inkluze!

Je to krásný, jednoduchý svět, kde jakýkoliv problém, jakkoliv složitý problém táhnoucí se roky, má jednoduché vysvětlení. Inkluze!

Co by ty zástupy zaklínačů dělaly, kdyby neměly inkluzi? Asi by si ji musely vymyslet.

Připomíná to ale hlavně větu bývalého televizního kuchtíka Jiřího Babici: „Dejte tam limetku, když nemáte limetku, vražte tam citron.“

Společné vzdělávání probíhá v českém školství téměř od nepaměti. Málokdo si totiž pamatuje více, než posledních deset let. A během těch již dávno děti s různým stupněm problémů ve školství byly, ostatně stejně, jako před tím. Od dyslexie, dysnumerie či dyskalkulie a mnohých dalších v současnosti velmi běžných omezení, až po lehkou mentální retardaci či autismus a poruchy autistického spektra.

Děti prostě ve školách byly, nových na základě legislativních změn předchozí vlády přibylo v běžných školách sotva pár stovek. Skutečné vlny se odehrály předtím – ale to měla školství ve své moci ODS. Co se změnilo za předchozí vlády a za mého působení na ministerstvu, to je financování. Až do nedávna jsme se tvářili, že vzdělávání těchto dětí nic nestojí. Školy nedostávaly žádné peníze navíc. Mít takových dětí pět nebo padesát se na rozpočtu školy nijak neprojevilo.

Jak to bylo financované?

Jednoduše. Vždycky se odlouplo z jediného skutečného velkého balíku peněz v našem podfinancovaném školství, tedy z platů učitelů. Proto ten neustálý rozdíl mezi tvrzeními minulých a ještě minulejších vlád o „přidáváme učitelům“ a skutečností. Co jsem se pokusila udělat během svého působení na ministerstvu, to byla věc, která by při nakládání s veřejnými prostředky měla být naprosto normální. Totiž že pokud vydáváme prostředky na něco konkrétního (podpůrná opatření), tak jsou tyto prostředky definovány, určeny a dostanou „vlaječku“. Čili že nejde vzít v jedné kapse (platy) a dát peníze do kapsy druhé (podpůrná opatření).

Stala se jedna věc. Dříve školy neměly žádnou velkou motivaci definovat potřeby dětí s problémy. Proč by to dělaly, když na to stejně nedostaly ani korunu nebo jen drobné. Pak se objevily jasné peníze a školy začaly hlásit potřeby. Plným právem, to zdůrazňuji. A ukázalo se, že skutečnost a počty dětí, kterým má být tak či onak pomáháno (jde také o děti mimořádně nadané, pro které předtím nedělal nikdo nic), jsou vyšší, než ukazovala starší data. Proto ta nutnost „dofinancovávat inkluzi“. Ale ještě v době, kdy jsem byla ve funkci, začala inventura potřeb a práce na tom, aby finance tyto potřeby pokryly.

A přesto to tady máme znovu. Píše mi paní učitelka na facebook: „Tak díky vaší inkluzi jsem přišla o osobní ohodnocení...“ Asi ji to tak bylo vysvětleno, na paní učitelku se nezlobím. Zlobím se na to, že přetrvává systém, který staví učitele proti dětem s nějakým handicapem. Je to neuvěřitelně zlé. Zlobím se na to, že tato situace je politicky zneužívána. A rozhodně musím zdůraznit: Letos poprvé jsou oddělené tarify a osobní příplatky v jednom balíku a podpůrná opatření v balíku druhém, odlišném. Ředitelé škol ostatně většinově hlásí významné zvýšení financí pro děti. K tomu dodám: Pro děti, které dávno ve školách a ve třídách byly, ale tak zvaně „bez peněz“.

Shrnuji: Pokud není dost peněz na tarify a dost peněz na osobní ohodnocení, na příplatky, musí ředitel požádat o jejich zvýšení. MŠMT respektive vláda musí tyto požadavky akceptovat. Jenže informace z krajů a od ředitelů škol nasvědčují, že na platy některé kraje dostaly jen 12 či 13 procent navíc a na nepedagogické pracovníky ještě méně. Znovu se ukazuje špatné financování škol a nastavování krajských normativů. Pokolikáté již?

Především ale považuji za naprosto špatné a chybné, když znovu maskujeme nedostatek peněz tím, že bereme učitelům z jejich platů – třebas jsou to nadtarifní složky.

V roce 2018 dostává české školství o 21 miliard více než rok před tím. Jeho potřeby (při všem podfinancování, které je skandální) by měly být na té strašně snížené úrovni pokryty. Pokud nejsou, nemůže za to společné vzdělávání a nemohou za to děti. A je neférové to házet na ně.

P. S. Práva učitelů a práva dětí na vzdělání jsou spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže existovat. Ti, kteří to nechápou, nebo se dokonce snaží o rozbití této rovnováhy, českému školství škodí.

Autor: Kateřina Valachová | středa 18.4.2018 8:00 | karma článku: 16.99 | přečteno: 2996x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Vzdělání: Zlatý poklad republiky. Co na to rozpočet?

Již několik let neslyšíme - zaplať pán bůh - laciné řeči o líných učitelkách, co jsou pořád na prázdninách, mají pohodu a ještě chtějí zvýšit plat. Zvláště ty v mateřských školách, co si vlastně chodí do práce hrát.

7.11.2018 v 7:57 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 436 | Diskuse

Kateřina Valachová

Druhá šance pro dlužníky

Probíhá velmi důležitá schůze Poslanecké sněmovny. Důležité jsou samozřejmě všechny, ale tato skutečně hodně. Dojde k finálnímu hlasování o novele insolvenčního zákona.

25.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 418 | Diskuse

Kateřina Valachová

Jak je to skutečně s příplatky za třídnictví

Základním problémem, který brání zvýšení třídnických příplatků učitelům, není to, zda Poslanecká sněmovna zařadí nebo nezařadí na jednání novelu zákoníku práce (která zvýšení obsahuje). Tím problémem je rozpočet školství.

18.10.2018 v 8:09 | Karma článku: 12.50 | Přečteno: 718 | Diskuse

Kateřina Valachová

Volby 2018: Tragédie nebo restart?

Sociální demokracie utrpěla ve volbách 2018 nesporně porážku. Mnozí s radostí říkají krutou porážku. Ztráta více než 1800 mandátů v zastupitelstvech (poloviny) a minimálně osmi mandátů v Senátu je tvrdý úder.

9.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 20.22 | Přečteno: 2744 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Petr Hannig

Nastolme otázku válečných reparací

Evropská politika se dává do pohybu. Ve Francii vede v preferencích Národní sdružení Marine Le Pen, v Itálii Lega Mattea Salviniho, v Německu AfD.

12.11.2018 v 14:11 | Karma článku: 45.15 | Přečteno: 4309 | Diskuse

Luboš Zálom

Ponechme v přístupu na střední školy svobodu volby

Podle vedení krajů se na střední školy dostává příliš mnoho studentů. Politici tedy chtějí omezit přístup uchazečů na střední školy pomocí centrálně řízených přijímaček. Na střední školy se tak mají dostat jen "chytřejší děti".

12.11.2018 v 13:19 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 298 | Diskuse

Kateřina Konečná

Ticho o občanské válce a utrpení v Jemenu

Ve srovnání s jinými konflikty na Blízkém východě se o občanské válce v Jemenu dozvídáme jen zřídka.

12.11.2018 v 7:31 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 459 | Diskuse

Kateřina Valachová

Vzdělání: Zlatý poklad republiky. Co na to rozpočet?

Již několik let neslyšíme - zaplať pán bůh - laciné řeči o líných učitelkách, co jsou pořád na prázdninách, mají pohodu a ještě chtějí zvýšit plat. Zvláště ty v mateřských školách, co si vlastně chodí do práce hrát.

7.11.2018 v 7:57 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 436 | Diskuse

Martin Kolovratník

Sněmovna schválila zrušení karenční doby, udělalo Česko krok zpět?

Karenční doba. Dvě slova, která vyvolávají velké emoce. V Poslanecké sněmovně jsme minulý týden ve třetím čtení schválili návrh z pera našeho koaličního partnera ČSSD, který karenční dobu ruší.

6.11.2018 v 21:50 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 700 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 15.99 Průměrná čtenost 1406

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.

Najdete na iDNES.cz