Inkluze neboli společně

12. 12. 2017 9:52:25
Kdyby nebylo uplynulých dvou předvolebních let, těžko by kohokoliv soudného napadlo, že nemá být normální, aby šly děti do 1. třídy společně. Tedy inkluzívně.

Donedávna si děti stejně jako za starých časů společně hrály a společně žily ve vesnici nebo ve stejné ulici ve městě. Znaly se, a ony i rodiče úplně přirozeně chápali, že když spolu žijí a hrají si, budou se také společně učit.

Když jsem chodila do školy – samozřejmě hluboko před rokem 1989 – za tak zvaného komunismu, tak to probíhalo přesně tak. Ve třídě jsme na sebe narazily děti nadané, méně nadané, ale i kluk po mozkové obrně se stroječkem od hlavy až k patě (později nosil jen speciální boty). Byl tam i spolužák, který přijímal úkoly zásadně pod klavírem, než se aklimatizoval. Taky Romku spolužačku jsme měli, stejně jako holčičky s výchovnými problémy. Ale všichni jsme byli a dosud jsme kamarádi. A máme se rádi – koneckonců jsme z jedné čtvrti.

Co naše paní učitelka? Sesadila nás do lavic tak, aby ti lepší těm slabším pomáhali. Taky některé z nás doučovala nebo naopak připravovala na matematickou, dějepisnou nebo jazykovou olympiádu. „Museli jste mi pomoci, jinak bych to nezvládla,“ odpověděla mi nedávno na vyřčenou otázku, a usmála se.

A kupodivu: bez selekce i bez podpůrných opatřeních, dokonce i bez speciálních tříd, se z nás stali i díky naší paní učitelce více či méně úspěšní lidé.

Ptám se, jak dopadnou ti žáci, kteří se možná kvůli současné politické hysterii vůči démonizovanému slovu inkluze budou učit selektivně, odděleně, snad i segregovaně. Podle nápadů některých politiků si nyní škola bude své žáky schvalovat, a když výběrem neprojdou, půjdou s rodiči o školu dál. Nebo možná žádnou nenajdou.

Odmítnutím inkluze – společného vzdělávání v místě bydliště a rovné šance dětí na vzdělání (což je skutečný, nedémonizovaný výklad termínu inkluze), omezujeme nejen právo na vzdělání. Bereme rodičům a dětem svobodu volby. Svobodu vybrat si vzdělávací cestu a také školu, včetně té, v jejímž dosahu bydlí.

Nejsmutnější je, že ona tolik pomlouvaná novela školského zákona z rukou ministra Chládka a s podpisem prezidenta Zemana neudělala nic jiného, než že zavedla systém financování potřeb dětí v běžných i speciálních třídách. Důležité měly být vzdělávací potřeby žáků, a nebylo podstatné, zda je uspokojí škola ta, anebo ona. Novela měla navíc zabránit diagnostikování a nálepkování dětí.

Výsledkem je nálepkování dětí ještě větší. Tak, jak je to vždy, když zvítězí bezduché politikaření místo poctivé ochoty řešit desítky let staré nánosy problémů našich škol.

Na posledním třídním srazu v minulém roce mí spolužáci – nyní samozřejmě dospělí lidé – hromadně ukázali prstem na spolužáka, co přijímal úkoly pod klavírem: „Ty, ty jsi byl ADHD“. Jenže do roku 2016 jsme byli v klidu a nic jsme nevěděli. Teď už díky odpůrcům inkluze víme, že to prý není normální – učit se společně.

My ze základky ovšem budeme kamarádi pořád.

Nominace na Blogera roku

Autor: Kateřina Valachová | úterý 12.12.2017 9:52 | karma článku: 13.35 | přečteno: 1289x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Dětské dluhy jsou ostuda společnosti

S dětskými dluhy jsem válčila ještě za působení u doktora Motejla, prvního českého ombudsmana. Byl to boj s větrnými mlýny. V jedné bitvě jsme vyhráli, ale hned se objevily desítky dalších. A dneska to není zase o tolik lepší.

21.2.2019 v 12:02 | Karma článku: 18.93 | Přečteno: 651 | Diskuse

Kateřina Valachová

Lichva je tvrdý nepřítel

Lichva je červený hadr české společnosti i politiky. Kde kdo chce lichvu „zakázat“. Bylo by skvělé, kdyby to reálně šlo. Jenže zakazovat lichvu je něco jako zakazovat prostituci nebo podvod.

1.2.2019 v 13:32 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 602 | Diskuse

Kateřina Valachová

Pravičáci! Pozor! Evropou obchází strašidlo druhé šance!

Tak se rychle začněte šikovat, dámy a pánové z pravice. Brusel se nám zase chystá diktovat. Komise si vymyslela „druhou šanci“ pro podnikatele a živnostníky v dluzích. Je třeba se aktivizovat a začít křičet.

15.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Kateřina Valachová

Školní obědy jen pro někoho? Lepší než nic, ale pořád špatně

Diskuse kolem bezplatných obědů se nám posunula. Už nejde o to, zda budou, ale pro koho budou. Dobré je, že už si i jiní politici všimli, že máme problém s hladovějícími dětmi ve školách. To je velký pokrok.

10.1.2019 v 8:50 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 841 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Kateřina Konečná

Proti daňovým podvodům a praní špinavých peněz

Současná úroveň koordinace boje proti praní špinavých peněz a vyhýbání se daňovým povinnostem není dostatečná.

26.3.2019 v 14:42 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jiří Paroubek

Deset let od pádu Topolánkovy vlády

minulých dnech mě navštívila redaktorka Českého rozhlasu, aby se mnou natočila rozhovor týkající se pádu Topolánkovy vlády před deseti lety. Přiznám se, že pokud by se neozvala, tak bych si na tuto událost vůbec nevzpomněl.

26.3.2019 v 11:02 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 287 | Diskuse

Roman Malach

Společnou daňovou politiku nechceme

Senát parlamentu České republiky podpořil vládu v její snaze, aby Česká republika nemohla být v rámci Evropské unie přehlasována v daňových záležitostech.

25.3.2019 v 22:31 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 194 | Diskuse

Petr Hannig

Agrese

Napadení suverénního státu bez schválení Rady bezpečnosti OSN se hodnotí obvykle jako agrese. Bombardování zbytkové Jugoslávie vojenskými silami NATO, které začalo přesně 24. 3 1999 ve 20 hodin a trvalo více jak 70 dní bylo co?

25.3.2019 v 20:21 | Karma článku: 45.53 | Přečteno: 3232 | Diskuse

Alois Sečkár

Prostě to zasypeme?

Krnáčová a její parta profíků už na magistrátu naštěstí není, ale jedno dědictví z její doby se na Prahu 4 právě teď řítí.

25.3.2019 v 11:29 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 703 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1371

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.

Najdete na iDNES.cz