Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvouleté dítě do školky? Já bych to nechala na rodičích

9. 08. 2017 9:03:03
Diskuse o dvouletých dětech v mateřských školách nabývá nemalých rozměrů a především se v ní objevují poněkud absurdní argumenty. Dostává se do roviny z jiného světa: Dvouleté děti do školky „musí“ versus „nesmí“.

Tak možná na začátek trochu faktů. Tato vláda prosadila a parlament schválil (na můj návrh), aby od roku 2020 měli zřizovatelé mateřských škol povinnost upravit kapacity zařízení tak, aby bylo dostatek míst i pro děti dvouleté. Takže jsme nepřijali žádný předpis, který by dával RODIČŮM POVINNOST umístit dvouleté děti do mateřské školy, ale je propříště daná POVINNOST OBCE mít dostatečnou kapacitu i pro dvouleté děti. A samozřejmě jsme k tomu přidali řadu doprovodných opatření: jsou zajištěné finance na chůvy a další personál, jsou zajištěné peníze na investice a rozšíření školek tam, kde jsou k tomu nutné nové stavby nebo rekonstrukce, probíhá tvorba příslušných didaktických a výchovných plánů a tak dále. Celé to začne platit od roku 2020, protože to chce mnoho příprav. Co platí naopak již nyní, to je napříště nemožnost umístit do mateřské školky dítě mladší dvou let – zkušenosti s některými pokusy v tomto směru byly skutečně špatné.

Proč bylo toto opatření přijato? Na to je snadná odpověď. Ani já ani vláda jsme nevycházeli z nějakých dalekosáhlých psychologických výzkumů. Na základě znalosti reality jsme zjistili, že občané mají takovou potřebu. Nebylo to nijak složité – již v těchto letech je v českých školkách několik tisíc dětí mladších tří let, tedy dvouletých. Tam, kde to kapacity a personální obsazení dovolují, vycházejí ředitelky školek vstříc poptávce občanů. A patří jim za to dík. Nevyvolává to žádné významnější problémy. Naše data dále říkají, že poptávka po takové službě je ale podstatně vyšší, než nynější možnosti. Proto jsme přijali systémové řešení. A jak jsem uvedla, tak toto řešení má také několikaletou přípravnou fázi, během které se budou nutné kapacity a také finanční zajištění zvyšovat. To ale značí, že mateřské školy začnou postupně nabízet větší prostor pro dvouleté děti. Takže poptávka bude uspokojována postupně s tím, že od onoho roku 2020 vznikne právo umístění dítěte.

A znovu opakuji – je to MOŽNOST, nikoliv POVINNOST rodičů, aby dvouleté děti dávali do školky.

Když čtu některé namyšlené názory, jakým zločinem je, když dá maminka dvouleté dítě do společného zařízení, opravdu nechápu sebestřednost lidí, kteří to dokáží vypustit z úst. Kdo jsme, abychom soudili rodiče, abychom je označovali za „krkavčí matky“ (a otce)? Známe konkrétní situaci paní Jany nebo paní Evy? Víme, jak těžké rozhodnutí pro ně je, když nemohou se svým dítětem zůstat ještě rok doma, protože rodina potřebuje druhý příjem? Já bych tedy odvahu soudit skutečně neměla a udivuje mne, že ji někdo má.

Stejně mne fascinuje představa, jak jsou si někteří lidé jistí svoji znalostí vývoje dětí. Podle nich je každé dítě do tří let naprosto nevhodné pro společné zařízení, ale jakmile sfoukne tři svíčky na dortu, tak se stane jakýsi neustále opakovaný zázrak a může vyrazit do kolektivu. Nu, chtěla bych mít tu nekonečnou sebejistotu těch, kdo takto jednoduše vidí svět.

Stejně tak ovšem nechápu opačný extrém. Ano, skutečně se v diskusích objevují hlasy, že mateřské školy jsou vždy lepší než celodenní péče rodiče. Připomíná mi to jednu zvrácenou dětskou knížku z padesátých let, podle které v komunismu budou děti rodičům odebírány v půl roce a vychovávány společně. Rodiče si je měly brát domů jen na víkend. Děsivé.

Rozhodnutí, zda dát nebo nedat dvouleté dítě do mateřské školy bych především nechala na rodičích samotných a na jejich odpovědnosti a úsudku. Oni znají vlastní situaci nejlépe, oni ostatně nejlépe posoudí, nakolik to bude pro jejich dítě přínosné a nakolik stresující. Nepochybuji o tom, že jim budou ředitelky a učitelky z mateřských škol nápomocny radou. Mají k tomu potřebné znalosti, vzdělání i zkušenosti. Určitě jim poradí, aby počítaly s komplikacemi, aby si nemyslely, že nastoupí naplno do práce hned o začátku září (třeba onoho roku 2020), že dítě bude potřebovat třeba dva měsíce na aklimatizaci. A také, že první dny bude ve školce jenom pár minut, pak hodinu, dvě...

Takže vyhrocené diskuse v rovině musí/nesmí jsou prostě špatně.

Autor: Kateřina Valachová | středa 9.8.2017 9:03 | karma článku: 20.16 | přečteno: 2062x


Další články blogera

Kateřina Valachová

Referendum mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, čeká nás pat?

Není žádným tajemstvím, že v Poslanecké sněmovně vládne výrazně jiná nálada pro zavedení celostátního referenda, nežli je tomu v Senátu.

10.7.2018 v 7:58 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 242 | Diskuse

Kateřina Valachová

Komenský, ochraňuj nás od slibů. Ámos.

Tak nějak by mohla znít modlitba českých učitelek a učitelů. Každý rozumný člověk ví, že má-li vzdělávání v zemi fungovat, potřebujete tři věci: silný a stabilní rozpočet, předvídatelné financování a profesní podporu učitelů.

21.6.2018 v 9:23 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 541 | Diskuse

Kateřina Valachová

Česká cesta pro školy. Místo díků kopance

Žádný rozumný člověk nemůže zpochybnit, že české školství je podfinancované. Rozumný. Jsou i tací, co s rádoby státotvorným výrazem ve tváři povídají o přidávání jen těm dobrým učitelům.

29.5.2018 v 9:47 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 1046 | Diskuse

Kateřina Valachová

Není co slavit. Ale stále je co bránit

Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

17.5.2018 v 8:52 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)

Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.

22.7.2018 v 23:09 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 151 | Diskuse

Kateřina Velíšková

Jsem z Ameriky, můžu dostat slevu? Aneb o amerických židech v Izraeli

V Izraeli si člověk občas překvapeně uvědomí, že na některých místech je slyšet americká angličtina víc než hebrejština. Vztah americké diaspory k Izraeli je totiž pro židovský stát nesmírně důležitý.

22.7.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Slavný spisovatel Goethe při psaní svých básní rád sedával ve stínu rozložitého dubu. Nemohl tušit, že na něm jeho krajané jednou budou věšet a mučit vězně z nedalekého koncentračního tábora.

22.7.2018 v 18:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 468 | Diskuse

Tomáš Babický

Proč rozhodují média o vládě?

Rád bych se zde velmi důrazně a hlasitě zastal ministrů Taťány Malé a Petra Krčála, kteří byli pod tlakem médií zcela nesmyslně donuceni odejít.

22.7.2018 v 16:04 | Karma článku: 27.65 | Přečteno: 885 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Další ze smrtelných otázek: „Co budeš dělat ...?“

Řadím ji do „kopřivkových“ otázek, při kterých se naježím, obrátím oči v sloup, ale většinou, ovšem s přemáháním, ze slušnosti odpovím.

22.7.2018 v 16:01 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 8.46 Průměrná čtenost 1449

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015 do června 2017). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.

Členka ČSSD od roku 2015. Od října 2017 poslankyně PSP ČR.





Najdete na iDNES.cz