Vzdělání je priorita – to zní rodičům v uších nejméně deset let. To je známá politická písnička. A realita? V době startu této vlády byly školy podfinancovány zhruba o 50 miliard korun.
A k tomu chybějící základy pro jakoukoliv stavbu: slabý školský rozpočet, špatný způsob financování škol a nulová profesní i kariérní podpora učitelů. To jsem si nevymyslela, to jsou smutná fakta z „vysvědčení OECD“. Mimochodem – verdikt této organizace znaly dobře i předchozí vlády.
Od svého počátku na ministerstvu mám za cíl zvýšit a stabilizovat rozpočet školství ve všech kapitolách. Skončila jsem s metodou předchozích ministrů, kteří „krmili“ školství od mateřských po vysoké školy (a konec konců i sport) jednou téměř ohlodanou kostí. Ani rekordní růst rozpočtu školství v posledních dvou letech nestačí. Naše děti si zaslouží víc.
Takže jsem poslala panu ministrovi financí návrh rozpočtu kapitoly školství na rok 2018. Vlastně je to (čistě formálně vzato) změna rozpočtového výhledu pro roky 2018 a 2019 a návrh na rok 2020. Na rok 2018 požaduji pro regionální školství oproti letošnímu stavu dalších skoro 22 miliard a pro vysoké školy cca 5,5 mld. Kč navíc. A pro rok 2019 ještě 11 miliard pro oba úseky.
Ano, jsou to opravdu obrovské peníze. Pokud se mi podaří tento plán prosadit, tak to znamená pro rok 2018 objem rozpočtu skoro 178 miliard a pro rok další pak dokonce přes 200 miliard a pak 210 miliard. Ale byl by tak alespoň částečně splacen obrovský dluh, který vůči školství a také sportu máme. Na toto splácení totiž letošních asi 148 miliard prostě nestačí.
Pokud požadujeme tolik peněz z rozpočtu, tedy z peněz občanů České republiky, nesporně se sluší říci, na co jsou potřeba. Aby to nebylo příliš složité, budu nyní mluvit o rozpočtovém výhledu na rok 2018.
Takže: za prvé by došlo ke zvýšení rozpočtu regionálního školství o skoro 22 miliardy na 123 miliardy korun. Pod tento pojem patří mateřské školy, základní školy a celé střední vyšší odborné školství a veškeré školské služby. Zde jde primárně o ohodnocení učitelů, ale také o zajištění peněz na programy zábavnější a interaktivní výuky a řadu dalších projektů. Každopádně všechny představy, o kterých hovořím s učiteli a řediteli škol, jsou již v tomto čísle zohledněny. Už by se nemohlo stát, že by ohodnocení učitelů nedosáhlo slíbených hodnot, což se v minulých letech občas dělo. V tom je vypracovaná změna naprosto poctivá. Důsledně pokračuji také v posilování investic do rozšiřování kapacit a kvality školních budov.
Za druhé je to 5,5 miliardy navíc pro vysoké školy. Na ty zatím rozpočty z posledních dvou let příliš nepamatovaly. Vysoké školy musely počkat, až vyřešíme situaci s kapacitami mateřských škol, s financováním regionálního školství. Nebylo to příliš fér, ale raději jsme udělali opravdu precizní práci v základech školské pyramidy, než bychom látali díry v celém systému najednou. Rozpočet vysokých škol by se dostal v roce 2018 na 27 miliard korun. Tyto peníze mimochodem pokrývají také významnou podporu do lékařských a pedagogických oborů tak, aby bylo možné podstatně zvýšit jejich kapacitu. Neboť, jak víme, pokud nedosáhneme rychle výrazné změny, bude se naše zdravotnictví a školství za deset let potýkat s vážným nedostatkem lékařů a učitelů.
Co se vědy a výzkumu týká, zůstali bychom na letošních zhruba 14 miliardách korun. Není to optimální, ale na straně druhé je třeba si přiznat, že v této oblasti potřebujeme nejprve skutečnou racionalizaci výdajů. Víc než jejich navyšování.
Peníze na sportovní reprezentaci a opravy sokoloven v obcích i další posilování mnou zavedeného a oblíbeného programu sportování dětí a mládeže v klubech by vzrostly o 1,85 miliardy . Cílem je garance 10 miliard v roce 2020 pro sport.
To jsou velmi obecně klíčové výdaje. Pokud bych shrnula základní teze, na kterých je tento finanční projekt postaven, pak jde hlavně o zvyšování ohodnocení učitelů v regionálním školství tak, aby opravdu v roce 2020 bylo reálné dosáhnout slíbeného cíle 130 procent průměrné mzdy. A stejně tak zvyšování ohodnocení ostatních pracovníků ve školství – školníků, ekonomů, provozních pracovníků a kuchařek. Ve stejném roce by kapacita školních družin pokryla sto procent žáků prvních až pátých tříd základních škol. V současnosti je to v průměru asi 60 procent a tento stav je velmi nedostatečný. Upravený výhled kryje navýšení kapacit mateřských škol tak, aby byla plně personálně i jinak garantována místa pro děti v mateřských školách, včetně dětí dvouletých, nejpozději v roce 2020.
Odesláním střednědobého rozpočtového výhledu není ještě řečeno, že tyto peníze školství opravdu dostane. V tomto směru právě započalo dlouhé a náročné vyjednávání a samozřejmě také hádání. Nicméně po mnoha diskusích s pedagogy, odborníky a konec konců i s mnoha občany jsem přesvědčena, že k těmto požadavkům mám mandát a nehodlám z nich ustupovat. Rozpočtový výhled na roky 2018 a 2019 plus návrh na rok 2020, který sestavil můj tým (všem spolupracovníkům tímto děkuji), převádí slovní prioritu do řeči skutečných peněz. A nesporně jsou to „velké“ peníze. Ale musím zopakovat – je třeba se podívat zpět a vidět, jak zoufale bylo české školství po dlouhé roky podfinancováno.
Nyní jsme totiž vyčíslili cenu předchozího pokrytectví, kdy „prioritě“ byla předhazována opravdu ona pořádně ohlodaná kost: Tato cena je plus 62 miliard korun pro školství a sport během dalších tří let.
