Jak je na tom skutečně naše školství

Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Dokonce i ministr financí. Ba i prezident republiky. Například: Děti jsou naše budoucnost. Školství je priorita. Učitelům je třeba vrátit důstojnost.

Vedle toho přicházejí různé výsledky domácích i mezinárodních šetření srovnávajících úroveň školství na základě znalostí a dovedností žáků. V některých oblastech stagnujeme, v jiných se naši žáci zhoršují. Někdy nás překvapi jejich vynikající úroveň, například v tak zvané finanční gramotnosti. Proč překvapí? Protože máme tendenci vykládat tyto výsledky převážně negativisticky. Jako odraz údajně zastaralé výuky, výsledek práce málo inovativních učitelů a vůbec, jako důkaz nekvalitního základního školství.

Porovnání výsledků vzdělávání v asi nejznámějším mezinárodním šetření PISA od r. 2000, kdy proběhlo poprvé, až po poslední data, která budou oznámena letos, přece jen ukazují na určité nedostatky. Přetrvávají problémy s chápáním psaného textu, zejména u chlapců. Původní nadprůměrné výsledky žáků v matematice a přírodních vědách se v mezidobí mírně zhoršily. Nebylo by však prozíravé utěšovat se tím, že v mezinárodním srovnání jsme přece pořád průměrní. PISA sice podle názorů odborníků nesleduje převážně to, co se vyučuje ve škole (předmětové vědomosti a dovednosti), protože se zaměřuje spíše na schopnost jejich mobilizace a užití. I tak je to ale pro školu výzva, co a jak případně změnit, v čem učitele a školy podpořit, aby i tyto dovednosti (dnes označované jako gramotnosti) získávali již ve škole.

Na druhou stranu výsledky TIMSS, šetření sledujícího především znalosti v matematice a přírodních vědách získané ve škole, podobně jako nedávno projekt společnosti Kalibro, ukazují za dvacet let mírné zlepšení schopnosti našich žáků znalosti využívat. Spíše došlo ke zhoršení v oblasti vědomostí.

Vychází nám tak zajímavý obraz. V našich základních školách velmi pravděpodobně nevyučujeme hůře a neučí se v nich horší děti než dříve. Můžeme si ale položit otázku, proč nejsme mezi nejlepšími ani v PISA, ani v TIMSSS. Proč ve veřejnosti převládá pocit nespokojenosti a tak kritický pohled na základní školu.

Jsem daleka toho, abych výsledky (třebas) uznávaných mezinárodních srovnávacích průzkumů přeceňovala. Protože hodně a ráda jezdím po školách, tak vím, že v řadě ohledů naše školství podává výtečné výsledky (zvláště obdivuhodné vzhledem k tomu, jak je dlouhodobě podfinancované). Proto jsem ráda, že se letos podařilo výrazně zvýšit platy (i když samozřejmě nikoliv dostatečně) a je i více peněz na investice. V danou chvíli jde o maximum možného, ale o další zvyšování platů budu usilovat i pro příští roky, byť jsou mé možnosti vymezené vývojem ekonomiky a ochotou společnosti naplnit slovo priorita reálným obsahem.

Takže dobře vím, že od roku 1989 jsme se v mnohém posunuli. Patří za to dík mnoha lidem, především dlouhému zástupu skvělých pedagogů. V něčem se však musíme poučit z chyb. Příležitostí může být revize rámcových vzdělávacích programů a vyvážení poměru mezi orientací na někdy velmi mlhavě pojaté kompetence a na učivo. Je také třeba vyrovnat dlouholetý dluh a naplnit kariérní systém tak, aby se stal spíše programem profesního růstu. Něco jsme už v těchto věcech udělali. Více je toho ale před námi.

Čeká nás řada důležitých rozhodnutí, jak celý systém popostrčit a upravit tak, aby naše děti na jedné straně nepodceňovaly nutnost náročné práce a osvojování znalostí, ale současně lépe chápaly souvislosti a uměly své vzdělání dávat k užitku celé společnosti. Aby byly lépe připraveny na to, jak se její nároky proměňují.