Strašení, děšení, vyhrožování… Takhle se z covidu nedostaneme

Poslední měsíce trávím hodně času tím, že se (spolu s mnohými dalšími) snažím o nalezení cesty k otevření českých škol dříve, než někdy v roce 2022 (nebo 2049?), na které to pomalu začínalo vypadat.

Přišli jsme společně se spoustou myšlenek, co lze dělat pro záchranu vzdělání českých dětí dříve, než jim narostou vousy. Mediálně se chytla zvláště jedna z nich – testování dětí a s tím i návrat k prezenční výuce. Jako je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku obvyklé, ihned se vyrojili odpírači. Odpovídám na jejich někdy i docela „ztřeštěné“ maily a dotazy na sítích, jak to jen jde. Ale dostávám také řadu skutečně vážných dotazů vyvolaných těžkou situací, zdravotními problémy. Navíc některé racionální otázky samozřejmě vrtají hlavou asi každému. Proto jsem shromáždila ty nejčastější raritní či bizardní výtky i ty skutečně závažné dotazy a vysvětlila je pohromadě.

Jak můžete nezodpovědně otevírat školy, když se epidemická situace zhoršuje?

Nezodpovědně jistě ne, zodpovědně je otevírat můžeme. To znamená, pokud budou splněné podmínky, ze kterých je testování pouze jedna. Testy by měly zásadně eliminovat přítomnost nakažených přímo ve třídách. Plus samozřejmě respirátory pro vyučující a minimálně roušky pro děti, desinfekce, větrání. Pokud to v dalších měsících půjde, pobyt v přírodě. Navíc od 1. března mám slíbeno, že začne dobrovolné očkování učitelů. Osobně předpokládám, že právě učitelé z otevřených tříd dostanou ještě v rámci celé skupiny přednost. To všechno by mělo zajistit, že nevytvoříme epicentra nemoci, ale prostředí, kde díky pravidelným testům a dodržování pravidel nebude šíření nijak dramatické, naopak. To je klíčové. Protože nechceme hrát „na náhodu“ a školy otevírat a zavírat podle aktuální situace. Potřebné je vytvořit prostředí, ve kterém budou otevřené školy udržitelné dlouhodobě. Ostatně stresovat děti (učitele, rodiče) dalším zavíráním/otevírání/zavíráním/otevíráním by bylo to úplně nejhorší.

Testovat znamená dělat pokusy na dětech!

Používány budou jen a pouze schválené testovací sady používané všude v Evropské unii, ověřené a bezpečné. Jejich kvalita a bezpečnost byla zkoušena, mají všechny certifikáty a povolení, všechny produkty musely splnit přísná měřítka.

Kdo bude odpovědný při zranění během stěru?

To je častá otázka, která vychází z původní představy, že stěr z nosu se provádí deset či více centimetrů v dutině. Tak to v žádném případě není, jde o stěr přímo z nosu jako takového. Není to o nic nebezpečnější než čištění uší.

Jak je zaručena kvalita odběrových tyčinek?

Odběrová sada je prověřená zdravotními orgány jako celek. Tedy včetně materiálů, kterými jsou prováděny stěry.

Nenecháme testovat naše dítě, protože je to zločin. Ale nemůžete mu bránit jít do školy.

To je častá představa rodičů. Dokonce jsem již viděla „právní“ rady, jak školy žalovat, kolují na facebooku i jako řetězové maily. Tam si někdo neuvědomuje určitou rozdílnost pojmů. Dítěti (netestovanému nebo pochopitelně s testem pozitivním) můžeme zabránit jít do školy, nemůžeme mu ale (samozřejmě) odepřít vzdělávání. Měli jsme zde nějaká nešťastná vyjádření ze strany MŠMT a ministra Plagy na toto téma, to je třeba uvést na pravou míru – žádné „offline bez vzdělávání“ nebude. Osobně prosazuji postup vyzkoušený v malotřídkách a v rámci pilotních projektů, totiž streamování celého vyučování. Dítě se tedy vzdělává, avšak doma u počítače. Dále navrhujeme systém individuálních konzultací, doučování a dalších postupů. Což není jenom pro tyto případy, ale také jako pomoc při alespoň částečném vyrovnání ztrát na vzdělávání, ke kterým došlo a dochází během uzavření škol.

Bydlíme v jednom bytě s prarodiči a nechci riskovat jejich zprostředkované nakažení. Popřípadě: Syn má vrozené dlouhodobé zdravotní problémy a prezenční výuka by pro něj byla příliš riskantní.

To jsou naprosto relevantní věci, tyto děti nesmí být opomíjeny a všechny podobné případy musíme řešit s maximální vstřícností a lidskostí. V základní rovině platí, že právě proto je zde streamování vyučování, proto individuální konzultace, proto doučování a další podpůrné postupy.

Děti, jejichž rodiče se nepodřídí této testovací šikaně, budou vyřazeny z dětských kolektivů…

Jde o svobodnou volbu každého rodiče, zda umožní jednou nebo dvakrát týdně otestovat dítě neinvazivním šetrným postupem nebo ne. Jde o důvěru mezi dětmi, rodiči a učiteli, rodinou a školou.  Právo na vzdělání dítěte a jeho touha být s vrstevníky jsou důležité hodnoty a každý rodič bude přirozeně hledat cestu, jak to zařídit. A musí existovat více cest pro děti, rodiče i učitelky. Pokud si budeme věřit, naslouchat si a respektovat se, dokážeme to. Avšak přinejmenším v prvních fázích otevírání škol si lze jen těžko představit, že bychom mohli mít ve třídě 20 dětí testovaných a dvě netestované.

Proč roušky a respirátory, když budou všichni testováni?

Spolehlivost testů je již sice velmi vysoká, ale přinejmenším v prvních fázích je nutné podniknout více a dodržovat silnější opatření. Až budeme mít za sebou nějaký ten týden zkoušení a později snad i provozu za těchto podmínek, pak se teprve lze bavit o nějakých úpravách režimu. Nyní musí být bezpečí na prvním místě, určitě před pohodlím. Věřme, že již jen kratší dobu.

Vláda cosi zkouší na dětech, aby dokázala, že vládne.

Projekt otevírání škol, ve kterém je jednou z podmínek testování, nevzniknul na vládní půdě. Ministerstvo školství dodatečně (a podle mne hodně opožděně) podpořilo mnoho iniciativ vzniklých na řadě míst země. Tyto iniciativy zahájili učitelé a rodiče dětí, aby pomohli dětem na jejich cestě ke vzdělání, která byla narušená pandemií.

Je doloženo, že při vykonávání stěru pro test v kolektivu tím nemůže docházet k šíření nákazy?

To je velmi relevantní otázka, na kterou neznám odpověď. Při dobré organizaci by k tomu ale docházet nemělo. Nicméně osobně podporuji samotestování doma, jak to ostatně dělají na malotřídkách v rámci jejich projektu nebo třeba v Rakousku.

Pokud se budou děti testovat doma a do školy přinesou již pouze výsledek, jak budeme garantovat, že si rodič nevytřel nos sám sobě nebo nevytvořil vzorek jiným způsobem?

Osobně jsem proto, abychom si primárně důvěřovali, že nejsme nezodpovědní blázni. Nepochybuji o tom, že naprosto drtivá většina rodičů by neriskovala zdraví svého dítěte, dalších dětí a učitelů takto hloupým podváděním. Jistě nelze vyloučit, že se takové případy vyskytnou, ale to nejde vyloučit nikdy, při žádném systému. Navíc na případnou nákazu se dříve či později přijde. Pochopitelně s možnými důsledky. Můj předpoklad je, že s testem by bylo odevzdáno podepsané prohlášení rodiče o jeho dohledu u stěru i testu, tedy vlastně potvrzení bezinfekčnosti. Což již vytváří určitý právní závazek za pravdivost toho prohlášení.

Jak bude zajištěno, že někdo nezačne shromažďovat DNA našich dětí? Jak bude nakládáno s testy po jejich použití, jako s biologickým odpadem?

Pokud bude nakonec zvolena varianta samotestování doma, která v podstatě nijak neomezuje ranní režim a umožňuje zahájit výuku hned první den (neboť dítě se známým výsledkem již dorazí do školy nebo naopak zůstane doma a situace se bude dál řešit podle doporučení lékaře), pak je to rodina, kdo má "materiál" pod kontrolou. Postačí elementární opatrnost. Pokud bude nakonec zvolen postup jiný, bude na tento aspekt myšleno a školy budou muset být vybaveny odpovídajícím způsobem. Zmíněné malotřídky si zajistily odvoz a likvidaci při vstupu do školy "vyhozených" negativních testů v nejbližším zdravotnickém zařízení. Nic neshromažďují. Předpokládám však, že pro celkovou jednoduchost a nulovou náročnost i administrativu bude vybrána verze domácího testování.

Tak to jsou alespoň některé z otázek, které mi na toto téma přicházejí. A k nim odpovědi v podobě, v jaké jsem schopna je v tuto chvíli poskytnout. Pokud máte další, piště mi na facebook nebo na parlamentní mail.

Rozumím tomu, že plánované testování celých dětských ročníků je akce, jaká tady ještě nebyla. Rozumím, že v někom může vzbuzovat nedůvěru. Chápu, že se připravuje dost na poslední chvíli. Ale na druhou stranu – během února již získáváme zkušenosti z malotřídek, v březnu bude možné detaily doladit v pilotážích, aby vše bylo všem jasné a bezpečí dětí bylo zajištěno. Jsou to nejcennější, co máme. 

Každopádně jsem přesvědčena, že testování nám dá velmi brzy mnoho odpovědí na řadu otázek o tom, jak rozšířený je vir v dětské populaci. O tom již toho celkem dost víme, ale čím hlubší a čím více ověřené budou naše znalosti, tím spíše budeme moci upravit režim ve školách k nějakému normálnějšímu módu.

Za což nám jistě naše dětí a jejich vzdělávání stojí a přejeme si to všichni – rodiče, prarodiče, učitelky a učitelé ..