Kluci z vrcholu pyramidy

David Ondráčka z Transparency International vypráví v rozhovoru s Luďkem Mádlem na Seznam Zprávy, že „Hlavním obviněným v kauze Pelta a spol. by vlastně měl být neschopný stát, který dlouhodobě nedokázal vytvořit pravidla...

...pro financování českého sportu.“

Od odborníka na klientelismus a korupci by člověk očekával lepší vhled do situace.

Tak si zopakujme, jak to bylo. Můžeme se obrátit na zjištění Nezávislého kontrolního úřadu, která se týkají let 2014, 2015 a starších případů. NKÚ podrobil dotační praxi ve sportovní oblasti zdrcující kritice. Absolutně zdrcující.

Nyní, když známe odposlechy z tak zvané sportovní kauzy, už můžeme celkem dobře rekonstruovat, jak to chodilo.

Skupina lidí na vrcholu pyramidy celkem bez větších problémů a bez rizika ovlivňovala, jestli státní dotace dostane Petr nebo Pavel, Franta nebo Lojza, Pepík nebo Ivánek. Od toho odvozovala svoji moc a tím i jistotu, že příště budou tito lidé ze špičky sportovní pyramidy zase zvoleni do svých funkcí. Kdo se jim vzepřel, toho odřízli od penězovodu. Nevím, zda z toho oni sami měli jiný prospěch, než mocenskou jistotu. Nejsem tady od toho, abych to posuzovala. Ale vlastně to ani není podstatné. Důležité je, že si za státní peníze kupovali osobní moc v rámci sportovní struktury.

Do toho přišla před půlkou roku 2015 jistá Kateřina Valachová, která si přečetla závěry NKÚ a dost se z nich vyděsila. Když pominu osobní důvody, že neprůhledné dotace, u kterých ministerstvo občas ani netušilo, kdo byl konečným beneficientem, jsou morálně nepřijatelnou praxí, tak to „smrdělo kriminálem“.

Takže Valachová začala měnit pravidla tak, aby nad veřejnými penězi byl také veřejný dohled a aby pravidla byla jasná a kontrolovatelná. Aby existovalo zdůvodnění, proč jeden dotaci dostal a druhý ne, proč (namátkou) fotbal dostal tolik a tolik a biatlon zase tolik.

Ona skupina lidí přisátých na dotacích se cítila ohrožena. Říkali tomu - nejprve mimo mé uši a za mými za zády - jak jsme si přečetli z odposlechů z novin, že Valachová nerozumí sportovnímu prostředí a že rozkládá český sport.

To je neuvěřitelná záměna slov. „Dobro pro český sport“ pro ně znamenalo, že je to „dobro pro ně“, tedy zachování jejich pozic a funkcí na vrcholku té pyramidy. Měli pocit, že bez nich to nejde, že „sport jsou oni“, protože tvrdili (a možná tomu opravdu věřili a dodnes věří), že bez nich by český sport zemřel, strádal, skomíral. Nevím, nakolik tomuto bludu propadli a nakolik je to jejich obhajoba navenek. Vlastně to ale není důležité. To podstatné je, že i za nových pravidel se rozhodli, že dotace půjdou těm, o kterých oni chtějí, aby je dostali. Těm, kterým to oni slíbili. Tedy také těm, které potřebovali pro udržení svých pozic, pro další hladké zvolení na vrcholek pyramidy. Protože, jak už víme – bez nich by to přece nešlo a český sport by se zhroutil jako domeček z karet.

A tak tito lidé, kteří se (jak ukazují odposlechy) navzájem titulovali „parta“, „óbr čáp“ a podobně, začali hledat spojence mezi úředníky ministerstva, začali torpedovat pravidla, začali ohýbat rozhodnutí komisí, podloudně měnit hodnocení i kritéria.

To, že jsem jako ministryně přistupovala ke zvoleným funkcionářům sportovních organizací (bez ohledu na jejich zákulisní i médii šířenou pověst) s respektem a profesionálně, byla slušnost a důvěra, že společně usilujeme o změnu ve sportu k lepšímu. Jak mi tuto důvěru oplatili, toho jsou plné stránky novin už několik let.

K tomu že nehráli a nehrají fair play nepotřebuji pravomocný rozsudek, stačí zdravý rozum.

Vrátím se zpět na začátek k onomu rozhovoru. Vážený pane Ondráčko, Davide. Celá sportovní kauza by neexistovala, pokud by pokračovala praxe z let před 2015. Nebyla by, kdyby se stát, v tomto případě MŠMT, nepokusil prosadit jasná pravidla pro financování českého sportu. Máš to celé obráceně, Davide. Obracíš příčinu a následek.