Nechám si patentovat křišťálovou kouli
Přesněji: „Děláte chybu, protože takhle vám v mateřských školách dvouleté děti zůstanou, ale nikdo neudělá ani ťuk ke zlepšení jejich i vašich podmínek.“
A měla jsem pravdu.
Bohužel. Vůbec z toho nejsem šťastná.
Teď pět stovek ředitelek z mateřských škol píše ministru Robertu Plagovi, že stát zanedbává školky, nezlepšuje podmínky, neřeší situaci. A přitom mateřské školy se rok co rok starají o zhruba 45 tisíc dětí, kterým byly v září na začátku školního roku dva, ale ještě ne tři.
Celkem logicky tato zařízení očekávají, že když díky jejich službám může jít 45 tisíc maminek o rok dříve do práce, platit daně, pojistné a tak dále, tak by tato služba měla být oceněna pozorností a tím, že stát bude řešit, co zanedbal. Mají samozřejmě pravdu. Už proto, že zlepšování předškolní výchovy je snad i prioritou tohoto státu. A hlavně je dobré pro naše děti, to by snad v celé té politické omáčce nemělo zaniknout... Protože i to je pravda.
Jenže: Na co je člověku pravda, že?
Když se jednalo o povinnosti obcí (a přeneseně státu) zajistit potřebné kapacity pro děti dvouleté a starší, měla jsem také pravdu. A co mi to bylo tváří tvář přívalu emocí platné?
Ta situace tehdy stála takto:
Na jedné straně byla poptávka mladých rodin a maminek, aby bylo možné umístit děti do školky od dvou let. Rodiny třeba potřebují druhou výplatu a o nějaké svobodě, že zůstanou s dítětem doma, se jim může jen zdát. Poznamenám, že takové ženy mi píší nejvíce. Řada žen zase v mnoha oblastech nemůže ve své praxi zanedbat delší časové období.
Popravdě těch důvodů takové potřeby je řada. A nic nám do nich není.
Čímž rovnou odpovídám všem těm chytrolínům, kteří porůznu hlásají, že zodpovědná matka má být s dítětem doma do tří, pěti, sedmi a kdo ví kolika let. Nikdy jsem nechápala tu drzost, se kterou chtějí ostatním nařizovat, co je správné, jak se mají chovat a co mají dělat.
Na okraj: Když mluvím s učitelkami i ředitelkami mateřských škol, mají ostatně právě pro pracující maminky plné pochopeni a snaží se jim vycházet vstříc. Pokud jim někdo leží v žaludku, tak to jsou maminky, které své děti do školky jenom odkládají a jsou přitom doma…
Ale znovu. Nikdo z nás tu není od toho, aby ostatním kázal moudra, co má kdo dělat a jak si má zařídit svoje soukromí.
Vrátím se k oné situaci před několika lety.
Proti poptávce po místech ze strany mladých rodin stálo na straně druhé demagogické tažení konzervativců všech odrůd a jejich „matka má být doma s dítětem, jinak je odporná a zavrženíhodná“.
A mezi poptávkou a konzervativci zůstaly ředitelky a učitelky a jejich pochopitelný strach, že budou mít svoje zařízení plná dětí nedostatečně připravených na kolektiv, ale zato s plenami. A že je v tom "systém", tedy obce a v důsledku stát ponechají samotné.
Poptávku maminek po možnosti umístit děti do mateřské školy nebo do nějakého podobného zařízení od dvou let věku naprosto respektuji. Chápu i důvody, které k tomu ženy tlačí. A chápala jsem i ředitelky - byly zvyklé, že se po nich pořád něco nového chce, ale nikdy jim nikdo nepomůže. Konzervativce, kteří nutí ostatní, aby se chovali podle jejich představ a povinně sdíleli ideál matky s pěti dětmi doma u plotny, která radostně chystá mužíčkovi teplou večeři, až se vrátí domů z práce a z posezení s přáteli, prostě chápat odmítám a respektovat je nemohu.
Tehdy konzervativci vyhráli, získali i nemalou podporu veřejného mínění. Už tenkrát při rušení tak zvané garance míst pro dvouleté a starší děti jsem ředitelkám říkala, ať počítají s tím, že s koncem garance „chcípne“ celý již rozeběhnutý plán na zlepšení situace mateřských škol. Protože tohle znám – jakmile stát nemá jasný termín, do kdy má něco udělat, neudělá to nikdy.
Já jsem garanci pro dvouleté podpořila a pomohla prosadit více než čtyři roky před tím, než od září 2020 měla nastat. Ty čtyři roky náskoku tam nebyly jen tak z náhody, nebo protože při schvalování právě pršelo, ale ty tam byly kvůli DOSTATKU ČASU NA INVESTICE A PŘÍPRAVU (!!!).
A teď do finále, blížíme se k pointě.
Teď se rozeběhla lidová šeptanda, že se chystá novela mojí dnes už celkem dávné vyhlášky, která byla součástí onoho plánu na vytvoření podmínek pro státní garanci míst ve školkách. Velmi jednoduše ta vyhláška říká, že se od 1. září 2020 musí snížit maximální počet dětí ve třídách, ve kterých jsou děti mladší tří let. Jak říkám, je to šeptanda. Jenže ukončení investičních programů na ministerstvu školství pro mateřské školy a malotřídky, který jsme v době mého úřadování na MŠMT zavedli a který fungoval (za potlesku starostů) skvěle, bylo původně také šeptanda….
Čili jsem poučena a mám tendenci věřit šeptandě. Neumím si totiž představit, že by vyhláška snižující počet dětí ve třídách vstoupila v platnost ve chvíli, kdy ministerstvo nehodlá investovat do mateřských škol a jejich kapacit. Snížení počtu dětí ve třídě v podstatě znamená za prvé bonus pro děti, totiž vyšší kvalitu, protože učitelka bude mít na každé jedno dítě více času. Jenže za druhé to také znamená snížení kapacity celého systému mateřských škol. Když nebude tento deficit díky usilovné investiční činnosti směřující ke zvyšování počtu tříd a mateřských školek včas vyrovnán, nastane strašlivý masakr.
Spousta dvouletých se do školek vůbec nedostane ani tam, kde kapacity zatím byly. A tam, kde již existoval problém s kapacitou (velká města, střední Čechy), bude obrovský problém s platnou garancí místa i pro tříleté a starší.
Kdo by to odnesl nejvíce? Samozřejmě mladé rodiny. To je ale politicky háklivé. A tak budou dost možná zase, jako tradičně, obětovány ředitelky a učitelky mateřských škol a vyhláška „padne“.
Už úplně vidím, jak vystoupí pan ministr a bude říkat „Stejně, jako za všechno ostatní, tak i za tohle může Valachová a její vyhláška o snížení počtu dětí. Musíme tu vyhlášku zrušit!“
To, že řadu let se pro školky nic moc neudělalo, to nějak zmínit zapomene.
Ta moje prokletá křišťálová koule!
Kateřina Valachová
Škola v obci, na vesnici ? Prý už ne
Marie Terezie i T. G. Masaryk věděli, proč mají být školy ve všech obcích. tedy i v těch malých, ve vesnicích. Z existence školních budov z oněch období těžíme dodnes. Paradoxně. Bez nich by zůstala polovina žáků na ulici.
Kateřina Valachová
Atentát na poctivé financování škol. Už zase
V březnu 2017 jsem s podporou mnoha sdružení a organizaci (seznam je na konci blogu) prosadila reformu financování škol (regionálního školství).
Kateřina Valachová
Stávka za děti, ne za učitele
Řada učitelek a učitelů i ředitelů a ředitelek mi píše, proč jdou do stávky. Podělím se však s Vámi o dopis, který jeden z ředitelů poslal rodičům. Je mi sympatický způsob komunikace s rodiči a to, že nám jde o společnou věc.
Kateřina Valachová
Strašná neúcta v Den laskavosti
Jsme svědky vášnivých debat k přesčasové práci lékařů v nemocnicích. Lékaři přitom chtějí mít jen šanci se vyspat a být normálně bdělí, když operují pacienty. Kdo by byl proti?
Kateřina Valachová
Velikonoce s nosníkem, plným bříškem a ChatGPT
Moji milí přátelé. Když jsem přemýšlela, co tentokrát napsat na můj Facebook k Velikonocím, napadlo mne, že budu moderní a půjdu s dobou. Co vygenerovat přání k Velikonocům na ChatGPT?
Kateřina Valachová
Kámoš Jansta, aneb střípky z příběhů Velkého a Malého Čápa
V květnu 2017 mi jako svědkyni v tkz. „sportovní kauze“ policie pustila některé odposlechy. Přepisy dalších vyšly v novinách. Miroslav Pelta v nich mluvil o Miroslavu Janstovi jako o člověku, kterému on i státní úředníci "slouží".
Kateřina Valachová
Že si půjčujeme na důchodce? Hanebné tvrzení
Blíží se volby. Takže si jdou všichni politici po krku. Dokonce ještě více, než obvykle. Což je co říct. Občas je to jen kolorit a taková hra okolo, některá tvrzení jsou ale nebezpečná. Třeba to, že si půjčujeme na důchody.
Kateřina Valachová
Pravda o šikaně ve škole
První díl seriálu Ochránce České televize mi oživil dny, které byly pro mě jedny z nejtěžších v životě. A po pravdě: některé ty okamžiky, některá ta zjištění a vzpomínky z té doby bych nejraději vymazala z hlavy.
Kateřina Valachová
Trojnásobek pro třídní? Alespoň tak!
Podporuji samozřejmě zvýšení třídnických příplatků na trojnásobek. Vypadá to jako obří skok, ale je to ve skutečnosti jen základní náprava nespravedlnosti. Každopádně návrh ministerstva sociálních věci je férové řešení.
Kateřina Valachová
Dva kroky proti byznysu v exekucích
Sněmovna schválila senátní verzi nových pravidel pro exekuce a obecně pro splácení dluhů. Jsem z nějakých 45 procent ráda, z 55 procent zklamaná.
Kateřina Valachová
Co takhle zkrátit střední školy na tři roky?
Přečetla jsem si na iHNED a na Seznamu radostná vyjádření od několika ředitelů odborných škol, že stačilo pár hodin konzultací, aby jejich žáci i přes rok a půl trvající distanční výuku hravě skládali maturitu.
Kateřina Valachová
Velký maturitní experiment ministra Plagy
Od 19. dubna školy zahájily v celém našem středním školství praktické části maturitních zkoušek. Připomenu, že se to děje poté, co studenti nechodili do školy v podstatě celý tento školní rok.
Kateřina Valachová
Matematika má být maturitní předmět (hlavně pro politiky)
Musím reagovat na rozhovor internetového deníku Forum24 s předsedou pražských sociálních demokratů Petrem Pavlíkem. Celkově ho považuji za mimořádně nešťastný, ale to je jiná věc.
Kateřina Valachová
Proč kandiduji na předsedkyni sociální demokracie
Moje kandidatura na předsedkyni sociální demokracie zjevně řadu lidí podráždila. Takže jsem se dozvěděla třeba to, že jsem „bílý kůň“, který má oslabit jednoho kandidáta, aby vyhrál jiný. Moc pěkná pohádka.
Kateřina Valachová
Nechci zase tolik. Ceníme si děti na 7,5 miliardy navíc?
České děti strávily mimo školu prakticky nejvíce času ze všech. Jako v poslední době skoro pořád mi připadalo, že to pana ministra školství moc nevzrušuje. Jenže se nelze tvářit, že se nic nestalo, že to je „brnkačka“.
Kateřina Valachová
Úřednická maturita? Tři maturity? Kapitulace!
Plán na úřednickou maturitu byla smutná kapitulace premiéra tváří tvář neschopnosti ministra školství zvládnout vzdělávání našich dětí v epidemii. Ani novější verze řešení maturit ve stylu „vyberte si ze 3“ nebyla lepší.
Kateřina Valachová
Dejme školství trochu klidu od politiky
Všichni sledujeme, jak se vláda snaží nějak na poslední chvíli zkrotit sílící epidemii. O opatřeních skutečně není jasno a ty diskuse jsou obrovsky vypjaté. Což může být i pochopitelné.
Kateřina Valachová
Kurzarbeit nám chybí v nejhorší chvíli
Odkládání schválení kurzarbeitu je hluboká chyba. Nová pravidla pro udržení zaměstnání jsme měli schválit nejlépe už loni, ale nejpozději na k tomu svolané mimořádné schůzi sněmovny minulý pátek.
Kateřina Valachová
Školský testovací kolaps začal už v listopadu
Zdá se skoro jisté, že od 1. března tato vláda žádné pilotní testování dětí nespustí, žádné další studenty do škol nepovolá. Máme problém s testy, navíc epidemická situace se stále spíše zhoršuje.
Kateřina Valachová
Strašení, děšení, vyhrožování… Takhle se z covidu nedostaneme
Poslední měsíce trávím hodně času tím, že se (spolu s mnohými dalšími) snažím o nalezení cesty k otevření českých škol dříve, než někdy v roce 2022 (nebo 2049?), na které to pomalu začínalo vypadat.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 139
- Celková karma 32,91
- Průměrná čtenost 4453x