Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nechte dítě ve vaničce!

19. 04. 2017 8:00:00
Jako zkušená matka dvou dcer jsem se před vyléváním vaničky vždy pečlivě přesvědčila, že v ní žádná ratolest nezůstala. Vylévat s vaničkou dítě není nic chytrého.

Tedy bych skutečně doporučila ponechat v platnosti tak zvanou spádovost, čili místní příslušnost dítěte k určité základní škole a to podle místa trvalého bydliště. Neboť mi připadá poněkud absurdní, když někdo na základě problémů v několika konkrétních lokalitách, kde se objevil nedostatek kapacit základních škol, chce zrušit spádovost jako princip. Ostatně některým kritiků zřejmě chybí představa, co spádovost vlastně znamená: ta totiž naprosto nebere rodičům svobodu ve volbě školy pro jejich dítě. Zaručuje „pouze“ místo v základní škole v místě bydliště v případě, že na jiné vybrané škole není kapacita.

V novinových článcích to vypadá strašně dramaticky: Stovky dětí nemají místo ve školách! Ředitelé požadují zrušení spádových oblastí! Nu, ve skutečnosti jde o velmi specifický problém lokalizovaný v několika málo místech, jako jsou Praha 6 a Praha 7. A i tam se týká specificky několika základních škol, které v určité skupině lidí získaly pověst „prestižních ústavů“ (nijak tím nezpochybňuji, že jde o velmi kvalitní školy). A ani ředitelé „nevolají“ po zrušení spádovosti. Co vím, tak je něco takového ani nenapadlo – tedy určitě to není ani zdaleka většinový názor.

Pro jistotu to ale řeknu naprosto jasně: Na stole není a určitě ani nebude žádný návrh, kterým by byl princip spádovosti zrušen. Ostatně tento princip spravují samotné obce – ty určují spádové oblasti, ty určují jejich nastavení. Z hlediska kompetence MŠMT věc končí u ustanovení, že obyvatel konkrétní obce či městské části má garanci a jistotu, že jeho dítě bude mít místo v základní škole v této městské části nebo obci. Zda jsou třeba části Prahy ještě děleny na spádové oblasti jednotlivých škol a jak je to provedeno, to už je věc obcí. Nelze po ministerstvu chtít, aby řešilo každou ulici v republice. A kdo to chce, tak poněkud ustrnul v čase. My opravdu nejsme Státní plánovací komise.

A dále – co se týká kapacit škol v jednotlivých konkrétních místech, znovu je to otázka místních orgánů. Ministerstvo může poskytnout investiční prostředky, může vypomoci v rámci dotačních titulů – a to taky činí, ale skutečně nezjišťujeme, jestli v Horní Dolní budou mít problém s dvojnásobkem dětí oproti kapacitě. To si musejí hlídat obce podle počtu narozených, podle stěhování a podobně. Komunikovat by obce také měly - a většina tak i činí – mezi s sebou.

Občas je nám „předhazováno“, že školský zákon pracuje se „zastaralým“ mechanismem trvalého bydliště. Ano, je fakt, že mnoho lidí bydlí jinde, než mají oficiální trvalé bydliště. Konec konců – pokud někomu komplikuje život podvojnost jeho adres, nechť si tento problém prostě vyřeší. Přece nebudeme měnit jinak naprosto funkční systém používaný navíc v řadě jiných oblastí jenom proto, že si třeba třetina lidí nahlášené bydliště nezmění podle skutečnosti. To už by bylo druhé dítě vylité s vaničkou.

Část problémů s kapacitami některých základních škol je podpořena takovými na první pohled poněkud absurdními kroky, jako je přihlašování trvalého bydliště dítěte na adresu nedaleko školy, kterou si vysnili jeho rodiče. To se údajně opravdu děje. Přičemž bych nerada, aby to vyznělo jako něco nepěkného k oněm rodičům – já chápu, že každý chce pro svoje děti to nejlepší. Jen si prostě myslím, že celková úroveň českých základních škol je dosti vysoká a tato hra na „elitní“ ústavy je poněkud přehnaná. Nicméně je fakt, že v určitých oblastech opravdu obce nezareagovaly včas a kapacitní problémy existují i bez rodičovské „honby za zlatým grálem“ vzdělání.

Ale v jedné věci tento humbuk beru. Celé poslední dva roky probíhá bitva o každou novou korunu pro školství. Cílem této bitvy není, aby se školy koupaly v penězích, ale aby bylo možné zajistit obecný růst jejich kvality. Protože – a to máme asi všichni společné – pro děti chceme to nejlepší.

Autor: Kateřina Valachová | středa 19.4.2017 8:00 | karma článku: 13.55 | přečteno: 2958x

Další články blogera

Kateřina Valachová

Děti a učitelky jako otloukánci aneb priorita po česku

Letošní rekordní rozpočet pro školy a již druhý rok poctivých peněz na skutečné počty žáků a studentů ve školách mohou být úsvitem pro budoucí úspěch našich dětí i pro úspěch republiky v Evropě i ve světě. Mohou ....

17.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 2192 | Diskuse

Kateřina Valachová

Petice nakrknuté mámy a učitelky nesmíří

Ve školství jich přibývá petic geometrickou řadou. Tímhle tempem nebudou mít učitelé pro samé čtení a podepisování petic ani čas na tu administrativu, která jim podle jednoho z mnoha provolání nedává čas na to hlavní, na učení...

3.7.2017 v 9:55 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 4243 | Diskuse

Kateřina Valachová

Útoky na kariérní řád nejsou čestné

Na kariérní řád se učitelky a učitelé těšili dlouhý čas. Tak dlouhý, že někteří o něm slyšeli již na studiích. Byl to takový yetti českého školství. Všichni o něm mluvili, ale nikdo ho nikdy neviděl.

16.6.2017 v 9:34 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 1226 | Diskuse

Kateřina Valachová

Neválčím se sportem, hraju fair play

V posledních dnech to možná vypadá až tak, že zlá ministryně Valachová chce vyhladovět český sport. Alespoň tak se to může zdát z některých prohlášení předsedů sportovních svazů.

15.6.2017 v 10:35 | Karma článku: 20.72 | Přečteno: 1955 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 389 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 726 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze audioknihy „Sense and Sensibility“ od Jane Austen

Kdo by neznal rozumnou Elinor, emocionální Mariane a roztomilou Margaret, sestry Dashwoodovy? Ano, tři dcery paní Dashwoodové z románu „Sense and Sensibility“. A co si dát knihu pro změnu v angličtině v MP3 v podání rodilé mluvčí?

21.7.2017 v 17:01 | Karma článku: 7.02 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jiří Míka

Kořeny politické korektnosti nejsou v neomarxismu?

Dlouho mi vrtalo hlavou, jak mohou "progresivní" intelektuálové volat po utlačování mužů a vyzdvihování žen. Po utlačování bílých a propagování a skoro slepé toleranci k jiným národům. Kořeny ideologie "tolerance" to vysvětlují.

21.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 31.63 | Přečteno: 880 | Diskuse

Eva Svobodová

Manipulace: proč se vede mediální kampaň ke "kauze burkini"?

Intenzivní mediální masáž kolem malicherné záležitosti pokračuje už druhý týden. Opravdu to někoho ještě zajímá, nebo je to testovací průzkum, kam až se společnost nechá převýchovně dotlačit?

21.7.2017 v 13:50 | Karma článku: 39.11 | Přečteno: 1304 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 1729

Nechám za sebe mluvit Wikipedii: Ministryně školství (od června 2015). Vystudovala právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (promovala v roce 2001 a získala titul Mgr.). Na téže fakultě získala i doktorát v oboru správní právo, titul Ph.D. jí byl udělen v roce 2007. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě MU externě vyučovala, konkrétně na Katedře správní vědy a správního práva. Specializovala se na teorii práva a na ústavní a správní právo. Pracovní kariéru začínala v letech 2001 až 2002 jako právnička na Magistrátu města Brna. Později přešla do Kanceláře Veřejného ochránce práv, kde byla v letech 2003 až 2004 vedoucí analytického oddělení a v letech 2004 až 2012 vedoucí právního odboru za ombudsmanů Otakara Motejla a Pavla Varvařovského. Mezi roky 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR. Deset let (2004–2014) se angažovala jako členka Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mluví anglicky a německy. Je vdaná, má dvě dcery Kateřinu a Petru.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.